Súfismus jako inspirace pro současnou kulturu: Fethullah Gülen a jeho hnutí

Yazar: doc.Pavel Hošek, Th.D.

. V úvodní casti tohoto příspěvku velmi stručně představím Sufismus jako mystický kulüp islámské ruhu [1] , hacim následující hlavní Amerika pak popíšu jeden z pozoruhodných způsobů současného navazování tradici súfíjské ruhu (Džaláleddína Rúmího učení na bir zejména) na, jak jej nalezneme v Dlle tureckého imâme Fethullaha Gülena av hnutí, které svım dílem inspiroval [2] .

Súfismus

Súfismus jakožto mystické hnutí v rámci islámské náboženské a kulturní tradice se od počátku potýkal s jistým podezřením ze strany strážců pravověří. Ideál Boží jednoty ( tawhíd ) [3] , jak jej chápali súfíjové, byl někdy interpretován jako povážlivé tíhnutí k panteismu. Aldı otevřenost súfijských mistrů vůči buddhistickým, gnostickým, novoplatónským, perským a křesťanským podnětům a vlivům [4]  vzbuzovala obavy ze synkretismu a odpadlictví. Extatické výroky a výstřední chování některých súfíjů budily u jejich současníků pohoršení a podezření.

Z těchto důvodů bylo pro súfíje od samého počátku charakteristické, že se snažili i ve své horoucí niterné zbožnosti zachovat a prokázat věrnost normativním zdrojům islámu, tedy především Koránu jako zjevenému Božímu slovu[5] a tradicím o životě a díle proroka Mohameda[6]. Vztah k Mohamedovi a ke Koránu má ovšem v súfismu charakteristickou podobu.

Mezi charakteristické rysy súfijské spirituality patří také odříkání, skromnost, sebekázeň a dobrovolná chudoba[7]. Súfismus ostatně vznikl mimo jiné jako protest proti blahobytu a rozmařilosti Umajjovců a  Abbásovců, tedy dynastií chalífů, které nastoupili po skončení zlatého věku islámu.

Součástí duchovního úsilí súfíjů bylo umrtvování vášní a pěstování závislosti na Bohu, postupně chápané stále více jako umenšování a zánik vlastního já.

Pro súfismus je dále příznačné učení o intimní lásce (mahabba) mezi Bohem a člověkem[8]. Svědčí o tom mezi súfíji velmi oblíbený výrok, připisovaný Bohu (hadís qudsí), v němž Bůh říká: „Byl jsem skrytý poklad, který chtěl být nalezen, proto jsem stvořil Stvoření, abych byl poznán“ (příp. poznán a milován[9]). Někdy docházelo k tomu, že súfíjové v extázi mystické lásky jakoby zapomněli na rozdíl mezi milujícím a Milovaným a pronášeli tzv. „theopatické výroky“, tedy stali se doslova „Božími ústy“. Například slavný mystik al-Halládž byl pro výroky typu „Já jsem Pravda“ popraven[10].

V období rozvinutého súfismu přistupuje k askezi také teosofická spekulace a meditační techniky (dechová cvičení, modlitba s růžencem, taneční meditace atd.). Súfíjové vypracovali detailní scénář procesu duchovního pokroku, ve kterém mystik prochází konkrétně specifikovanými stavy a stádii, přičemž stavy (ahwal) jsou darem Boží milosti, stadia (maqamát) jsou výsledkem osobního úsilí.

Rozvíjí se spiritualita tíhnoucí k panteismu či monismu, směřující až k extatické zkušenosti jednoty a nazření všepronikající Boží přítomnosti. Krystalizuje učení o  faná , tj. zániku vlastního já (iluzorní bireysellik), které je ovšem doplněno komplementárním učením o návratu k sobě (znovunalezení sebe v Bohu –  baqá ), protože z hlediska обудость прозившие tr

Posléze se rozvíjí (zejména v Persii) nádherná súfijská poezie [11] , plná vášně, něhy a erotických metafor. Od dvanáctého století vznikají súfijské řády ( taríqy ) [12] . 

Od patnáctého století dochází v súfismu k úpadku [13] , způsobenému do značné míry jeho „úspěchem“ a masovým rozšířením. Ke slovu se místy dostává lidová magie, kult světců, pověrčivost, bir také skandální chování některých súfíjů. Tyto úpadkové jevy kompromitovaly súfismus v očích strážců pravověří.

Jedním z nejvlivnějších súfijských mistrů všech dob byl perský básník Džaláleddín Rúmí (1207 – 1273) [14] . Je autorem rozsáhlého básnického spisu  Masnaví , v němž líčí úděl člověka, odcizeného od svého Stvořitele, jako úděl rákosové flétny, kteráen kvílí steskem po zětracené 15 . Rúmí založil v Turecku řád Mavlavíja, známý též jako řád tančících dervišů, podle charakteristické taneční meditační techniky ( samá ), zrcadlící pohyby atomů a nebeských těles [16] . Byl proslulý svým přátelstvím s jinověrci [17]  (především Židy a křesťany), svou dobročinností vůči chudým a potřebným [18]  a svou planoucí láskou k Bohu ak lidem [19].

Fethullah Gülen – učedník Džaláleddína Rúmího

Rúmího poselství hluboké niterné lásky k Bohu ak člověku, jeho neobyčejně odvážná otevřenost vůči stoupencům jiných náboženství a jeho spirituálnj náboženství a jeho spirituálnj zakotvený radikádezu hümanizm. Jedním z nejvýznamnějších projevů tohoto obnoveného zájmu o životní dílo a myšlenkový odkaz Džaláleddína Rúmího je hnutí, založené tureckım imá Fethmemullahem Gülenem [20] . Gülen sám se nepovažuje za súfijského mistra [21] , ani nechápe hnutí svých následovníků jako súfijskou taríqu [22] . Nicméně v mnoha svých publikovaných článcích a knihách se hlásí k ideálům súfismu [23]  a zejména k učení Džaláleddína Rúmího [24] .

Gülen je přesvědčen, že Rúmího poselství je mimořádně aktuální právě v dnešní době. Rúmího důsledné uplatňování tradičního súfijského ideálu skromnosti a sebekázně [25]  je zvlášť aktuální v době a kultuře ohrožené pokušením konsumerismu. Rúmího cesta hluboké niterné zbožnosti, meditace a kontempelace je podle Gülena obzvlášť inspirující v době a kultuře bez spirituálního zakotvení [26] . V kulture, která si eski palčivěji uvědomuje potřebu duchovních hodnot bir čerpání z duchovních zdrojů bir která postrádá spolehlivé průvodce bir učitele na duchovní CESTE je obzvlášť inspirující propracovaná cesta súfijské ruhu, zahrnující meditační bir kontemplativí techniky, geri çekmenin bir arazi ölçüm duchovního pokroku bir další vodítka bir ukazatele na cestě spirituálního rozvoje [27]. Současná GeneRace, která zakouší mnohostranné důsledky duchovního vykořenění bir odcizení, Muze podle Gülena najít inspiraci v Rúmího spiritualitě Hluboké niterné Touhy po znovusjednocení s Bohem bir po překonání odcizující propasti mezi tvorem bir jeho Stvořitelem [28] .

Rúmího velkorysý, “přijímání jiného v jeho jinakosti” bezpodmínečné univerzalistický Humanismus bir jeho radikální otevřenost stoupencům jiných náboženství než bylo jeho vlastní, tedy jeho [29]  je podle Gülena obzvlášť inspirující v Dobe ohrožené narůstajícím mezikulturním bir mezináboženským napětím. V době a kultuře, které se nedaří integrovat nebo alespoň smířit racionalitu a spiritualitu je podle Gülena inspirující také súfijské pojet rozumu ve službě lidského dobra a Boží slávy [30] .

Poselství súfismu a zejména Džaláleddína Rúmího je podle Fethullaha Gülena mimořádně aktuální také proto, že otevírá vlažným a indiferentním muslimům možnost nově objevit poklady vlastní kulturní a náboženské tradice a najít novou inspiraci v súfijské podobě islámu, která je podle Gülena právě tak ortodoxní a věrná normativním zdrojům islámské víry[31], jako progresivní, adaptovatelná na současnou kulturní situaci a její výzvy.

Tato pokroková forma islámu, otevřená pozitivním hodnotám západní kultury a zároveň čerpající z hlubokých zdrojů súfíjské spirituality, je také inspirujícím východiskem pro mnoho (nejen tureckých) muslimů žijících v západních zemích a hledajících cestu k integraci, která by ovšem neohrozila či neoslabila jejich kulturní a náboženskou identitu[32]. Zároveň je univerzalisticky otevřená hodnotám a ideálům všech ostatních nábožensko-kulturních okruhů a jejich stoupencům v duchu Rúmího mystického univerzálního humanismu.

Právě vzhledem k této univerzalistické otevřenosti je Rúmího učení přístupné pro všechny současníky, hledající duchovní inspiraci a zdaleka není omezeno jen na ty, kteří se hlásí k islámu. Súfíjský ideál všeobjímající lásky k Bohu a k člověku[33] je podle Gülena rovněž neobyčejně aktuální právě v době zostřujících se konfliktů v důsledku globalizace[34]. Súfíjský ideál poznání pak podle Gülena není radno vykládat pouze „gnosticky“, ale je možné jej interpretovat jako výzvu ke všestrannému a celoživotnímu úsilí o vzdělání – a to jak na duchovní cestě, tak ve vztahu k vědě, umění a kultuře obecně[35].

Své poselství návratu k ideálům súfismu ovšem Gülen nechápe a neprezentuje jako rozchod s hodnotami modernity či polemiku se západní kulturou. Podle jeho přesvědčení jsou hodnoty modernity a ideály západní kultury (demokracie[36], tolerance[37], všeobecná lidská práva[38], vědecká racionalita[39]) komplementární s hodnotami a ideály súfíjského islámu resp. „súfíjského humanismu“. Bez této vazby na transcendentní horizont lidské existence se hodnoty a ideály modernity stávají nedostatečnými a destruktivními. Náboženské hodnoty bez vstřícného rozhovoru s modernitou pak vedou ke zpátečnictví, stagnaci, fundamentalismu a fanatismu. Jediná cesta vpřed je podle Gülena v uznání a docenění vzájemné komplementarity a tříbení obou souborů hodnot ve vzájemném vstřícně kritickém rozhovoru[40].

Právě tento rozhovor se Gülen snaží iniciovat a zprostředkovat a právě v něm vidí naději jak pro islám, tak pro kulturu modernity. A jsou to právě hodnoty a ideály súfismu a zejména Džaláleddína Rúmího, které považuje za obzvlášť slibné a plodné zdroje inspirace pro současnou kulturu – v zemích islámu i kdekoli jinde na světě.

Jádrem Gülenova poselství je tedy smíření súfíjské spirituality s pozitivními hodnotami moderní doby, jako je demokracie, tolerance, vědecká racionalita, lidská práva[41]. Ve vztahu k uspořádání společnosti a veřejných záležitostí[42] vychází Gülen z odkazu súfíjské tradice mírumilovného, pacifistického, tolerantního islámu, orientovaného na charitativní péči o potřebné a neslučitelného s jakýmikoli projevy násilí. Mnoho radikálních islamistů si Gülen znepřátelil svou často opakovanou větou: „Muslim nemůže být terorista“[43].

Mezikulturnímu a mezináboženskému napětí je podle Gülena třeba čelit rozvíjením přátelství, dialogu a praktické spolupráce[44]. Podle Gülena je mezináboženský dialog jedním z nejdůležitějších úkolů současnosti a (vedle humanistického vzdělávání) nepostradatelným nástrojem v boji proti fanatismu a terorismu[45].

Gülenovo hnutí

Gülenovy ideje se staly zdrojem inspirace a motivace pro překvapivě mnoho mladých muslimů. V Turecku i v jiných zemích dnes působí dynamické a rostoucí hnutí Hizmet (tj. služba), častěji nazývané „Gülenovo hnutí“, čítající několik milionů stoupenců[46]. Následovníci Gülenových myšlenek a ideálů ovšem nemají členské legitimace, hnutí samo nemá centralizovanou či hierarchickou strukturu. Jedná se o volné seskupení sympatizantů a dobrovolníků, pocházejících především z turecké střední třídy. Mezi Gülenovými stoupenci je vysoké procento mladých lidí, jeho ideje nacházejí velkou odezvu zejména mezi vysokoškoláky. Na mladé Turky neobyčejně silně působí Gülenova výzva ke smíření tradiční súfíjské spirituality s hodnotami moderní doby a také se společenskou a humanitární angažovaností[47].

Gülen si je vědom skutečnosti, že ekonomický a kulturní úpadek mnoha islámských zemí v posledních několika staletích způsobila mimo jiné i nedůvěra vůči vědě a vzdělání. Jedním z hlavních Gülenových důrazů a jednou z hlavních činností jím inspirovaného hnutí je proto reforma školství[48]. Na světě existuje několik set škol, založených aktivisty Gülenova hnutí[49]. Tyto školy nejsou centrálně řízeny, nejsou to ani školy islámské. Jejich étos vychází z obecně humanistických hodnotových východisek, mezi učiteli a žáky jsou muslimové i nemuslimové.

K ideálům Gülenova hnutí se v Turecku hlásí také pracovníci několika nově založených televizních a rozhlasových stanic, a novináři působící v několika nejvlivnějších tureckých novinách a časopisech. Tradiční súfíjský důraz na charitativní činnost se v Gülenově hnutí projevuje tím, že jeho stoupenci provozují soukromé nemocnice a humanitární organizace, v rámci hnutí působí řada neziskových nevládních organizací, zaměřených na humanitární pomoc potřebným – a to nejen v Turecku, ale také v Bosně, v zemích bývalého Sovětského svazu a jinde.

Gülenovo působení se setkává také s kritickou odezvou. Vzhledem k jeho osvětovým aktivitám v duchu návratu ke kořenům islámské kultury a spirituality je v Turecku nezřídka považován za stoupence „reislamizace Turecka“, pochopitelně především ze strany stoupenců sekularismu[50]. Ze strany konzervativnějších muslimů je někdy podezírán z poněkud příliš přátelských postojů ke křesťanům a k Židům a k západní kultuře vůbec. Také jeho ostrá odsouzení nábožensky motivovaného násilí interpretují jeho odpůrci jako „přisluhování“ Západu či USA.  Někteří Gülenovi kritikové v západních zemích pak jeho osvětové úsilí chápou především jako dobře promyšlenou metodu islámské misie na Západě.

Kritické výhrady či otázky týkající se Gülenových postojů každopádně nic nemění na tom, že jeho způsob navazování na Rúmího odkaz a na spiritualitu súfismu je  pozoruhodným příkladem zcela praktického vyústění ideálů kontemplativního života a mystického ponoru do nitra. Nejedná se v žádném případě o pěstování introvertní zbožnosti v duchu pasivního kvietismu, ale o konkrétní a praktické angažované úsilí o změnu společenských a kulturních podmínek, ovšem úsilí čerpající energii a motivaci z hlubokých zdrojů súfíjské tradice a Rúmího moudrosti.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Sufism as an inspiration for contemporary culture: Fethullah Gülen and his movement

In this article the author focuses on a contemporary movement, founded by the Turkish Imam Fethullah Gülen (born 1938) and inspired by the teachings and spirituality of Sufism, especially by the legacy of the thirteenth century Sufi master and poet Jalal ad-Din Rumi. In the first part of the article, the essential characteristics of Sufism are briefly presented, in the second part Gülen‘s appropriation of Sufism and Rumi‘s thought is analyzed. In the third part, the application of Rumi‘s legacy in Gülen‘s writings and in his interfaith initiatives and also in the humanitarian and educational activities of Gülen‘s movement is described and analyzed, especially as it interacts with the challenges of contemporary social, cultural and political contexts.

Bibliografie:

Arberry A. J., Sufism. An Account of the Mystics of Islam, Dover Publications, New York, 2002 (původní vydání 1950)

Bajátová M., Džamnijá M. A., Příběhy z pouští a zahrad, Portál, Praha, 1999

Can S., Fundamentals of Rumi’s Thought. A Mevlevi Sufi Perspective, The Light, New Jersey, 2004

Carrollová J., Dialog civilizací. Gülenovy islámské ideály a humanistický diskurs, Tughra books, New Jersey, 2010

Duyar M., Rozpoznat bratry a sestry v tvářích cizinců, in Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka, Lidové noviny, Praha, 2008

Eliade M., Dějiny náboženského myšlení III, Oikumene, Praha, 1997

Gülen M. F. (Ünal A., Williams A. eds), Advocate of Dialogue, Fortunatin, Fairfax, 2000

Gülen F., Key Concept in the Practice of Sufism 1., The Light, New Jersey, 2006

Gülen F., Pearls of Wisdom, The Light, New Jersey, 2006

Gülen F., The Necessity of Interfaith Dialog. A Muslim Perspective, The Light, New Jersey, 2004

Gülen F., Questions and Answers about Islam, díl I., The Light, 2006

Gülen F., Questions and Answers about Islam, díl II., Tughra Books, New Jersey, 2008

Gülen F., Toward a Global Civilization of Love and Tolerance, The Light, New Jersey, 2006

Gülen F.,  Essays – Perspectives – Opinions, Tughra Books, New Jersey, 2009

Henry C., Wilson R., (eds), The politics of Islamic Finance, Edinburgh University Press, Edinburgh, 2004

Kropáček L., Súfismus. Dějiny Islámské mystiky, Vyšehrad, Praha, 2008

Masood E., A Modern Ottoman, in Meet the Worlds Top Public Intellectual Fethullah Gülen, Caglayan A. S., Izmir, 2008

Michel T. S. J., Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, The Muslim World 3/2005

Nizámí, Příběh prince a jiné básně, Československý spisovatel, Praha, 1972

Ostřanský B., Hledání skrytého pokladu, Orientální ústav AV, Praha, 2008

Ostřanský B., Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky, Orientální ústav AV, Praha, 2004

Pirický G., Islam v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia, Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Trnava, 2004

Purafzál H., Montgomery R., Poklad  perské poezie Haféz, PRAGMA, Praha, 2003

Rúmí Džaláleddín, Masnaví, Protis, Praha, 1995

Rúmí Džaláleddín, 159 súfijských povídek, Dobra, Praha, 2003

Shah I., Příběhy dervišů, Portál, Praha, 2001

Steinvorth D., „The Fethullah Gülen Movement: Pillar of Society or Threat to Democracy?“,  New York Times Syndicate/Qantara.de, květen 2009, text dostupný na internetové adrese www.qantara.de

Schimmelová A., Slova mystika al-Halládže. Myšlenky súfismu, Vyšehrad, Praha, 2002

de Vitray-Meyerovitch E., Rúmí a súfismus, CAD Press, Bratislava, rok neuveden

Yilmaz I., a kol., Peaceful Coexistence: Fethullah Gülen’s Initiatives in the Contemporary World, Leeds Metropolitan University Press, London, 2007

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………