Súfismus jako inspirace pro současnou kulturu: Fethullah Gülen a jeho hnutí

Salih Yilmaz | 10.12.2013 | přečteno 2750x

Autor: doc.Pavel Hošek, Th.D.

 

V rámci obnoveného zájmu o spiritualitu, jehož jsme svědky v posledních několika desetiletích, se stále větší pozornosti současníků (a zdaleka ne jen z řad muslimů) těší spiritualita súfismu, tedy cesta hluboké niterné zbožnosti, po které kráčeli velcí mystikové islámu. V úvodní části tohoto příspěvku velmi stručně představím súfismus jako mystický proud islámské spirituality[1], v následující hlavní stati pak popíšu jeden z pozoruhodných způsobů současného navazování na tradici súfíjské spirituality (a zejména na učení Džaláleddína Rúmího), jak jej nalezneme v díle tureckého imáma Fethullaha Gülena a v hnutí, které svým dílem inspiroval[2].

 

Súfismus

Súfismus jakožto mystické hnutí v rámci islámské náboženské a kulturní tradice se od počátku potýkal s jistým podezřením ze strany strážců pravověří. Ideál Boží jednoty (tawhíd)[3], jak jej chápali súfíjové, byl někdy interpretován jako povážlivé tíhnutí k panteismu. Také otevřenost súfijských mistrů vůči buddhistickým, gnostickým, novoplatónským, perským a křesťanským podnětům a vlivům[4] vzbuzovala obavy ze synkretismu a odpadlictví. Extatické výroky a výstřední chování některých súfíjů budily u jejich současníků pohoršení a podezření.

               Z těchto důvodů bylo pro súfíje od samého počátku charakteristické, že se snažili i ve své horoucí niterné zbožnosti zachovat a prokázat věrnost normativním zdrojům islámu, tedy především Koránu jako zjevenému Božímu slovu[5] a tradicím o životě a díle proroka Mohameda[6]. Vztah k Mohamedovi a ke Koránu má ovšem v súfismu charakteristickou podobu.

               Mezi charakteristické rysy súfijské spirituality patří také odříkání, skromnost, sebekázeň a dobrovolná chudoba[7]. Súfismus ostatně vznikl mimo jiné jako protest proti blahobytu a rozmařilosti Umajjovců a  Abbásovců, tedy dynastií chalífů, které nastoupili po skončení zlatého věku islámu.

Součástí duchovního úsilí súfíjů bylo umrtvování vášní a pěstování závislosti na Bohu, postupně chápané stále více jako umenšování a zánik vlastního já.

Pro súfismus je dále příznačné učení o intimní lásce (mahabba) mezi Bohem a člověkem[8]. Svědčí o tom mezi súfíji velmi oblíbený výrok, připisovaný Bohu (hadís qudsí), v němž Bůh říká: „Byl jsem skrytý poklad, který chtěl být nalezen, proto jsem stvořil Stvoření, abych byl poznán“ (příp. poznán a milován[9]). Někdy docházelo k tomu, že súfíjové v extázi mystické lásky jakoby zapomněli na rozdíl mezi milujícím a Milovaným a pronášeli tzv. „theopatické výroky“, tedy stali se doslova „Božími ústy“. Například slavný mystik al-Halládž byl pro výroky typu „Já jsem Pravda“ popraven[10].

V období rozvinutého súfismu přistupuje k askezi také teosofická spekulace a meditační techniky (dechová cvičení, modlitba s růžencem, taneční meditace atd.). Súfíjové vypracovali detailní scénář procesu duchovního pokroku, ve kterém mystik prochází konkrétně specifikovanými stavy a stádii, přičemž stavy (ahwal) jsou darem Boží milosti, stadia (maqamát) jsou výsledkem osobního úsilí. 

Rozvíjí se spiritualita tíhnoucí k panteismu či monismu, směřující až k extatické zkušenosti jednoty a nazření všepronikající Boží přítomnosti. Krystalizuje učení o faná, tj. zániku vlastního já (iluzorní individuality), které je ovšem doplněno komplementárním učením o návratu k sobě  (znovunalezení sebe v Bohu – baqá), protože z hlediska monoteistických předpokladů islámu je třeba trvat na tom, že individualita je nezcizitelným Božím darem.

Posléze se rozvíjí (zejména v Persii) nádherná súfijská poezie[11], plná vášně, něhy a erotických metafor. Od dvanáctého století vznikají súfijské řády (taríqy)[12]

Od patnáctého století dochází v súfismu k úpadku[13], způsobenému do značné míry jeho „úspěchem“ a masovým rozšířením. Ke slovu se místy dostává lidová magie, kult světců, pověrčivost, a také skandální chování některých súfíjů. Tyto úpadkové jevy kompromitovaly súfismus v očích strážců pravověří.

Jedním z nejvlivnějších súfijských mistrů všech dob byl perský básník Džaláleddín Rúmí (1207 – 1273)[14]. Je autorem rozsáhlého básnického spisu Masnaví, v němž líčí úděl člověka, odcizeného od svého Stvořitele, jako úděl rákosové flétny, která kvílí steskem po ztracené jednotě s rákosovým kmenem[15]. Rúmí založil v Turecku řád Mavlavíja, známý též jako řád tančících dervišů, podle charakteristické taneční meditační techniky (samá), zrcadlící pohyby atomů a nebeských těles[16]. Byl proslulý svým přátelstvím s jinověrci[17] (především Židy a křesťany), svou dobročinností vůči chudým a potřebným[18] a svou planoucí láskou k Bohu a k lidem[19].

 

 Fethullah Gülen – učedník Džaláleddína Rúmího

Rúmího poselství hluboké niterné lásky k Bohu a k člověku, jeho neobyčejně odvážná otevřenost vůči stoupencům jiných náboženství a jeho spirituálně zakotvený radikální humanismus nacházejí i v současné době značnou odezvu. Jedním z nejvýznamnějších projevů tohoto obnoveného zájmu o životní dílo a myšlenkový odkaz Džaláleddína Rúmího je hnutí, založené tureckým imámem Fethullahem Gülenem[20]. Gülen sám se nepovažuje za súfijského mistra[21], ani nechápe hnutí svých následovníků jako súfijskou taríqu[22]. Nicméně v mnoha svých publikovaných článcích a knihách se hlásí k ideálům súfismu[23] a zejména k učení Džaláleddína Rúmího[24].

Gülen je přesvědčen, že Rúmího poselství je mimořádně aktuální právě v dnešní době. Rúmího důsledné uplatňování tradičního súfijského ideálu skromnosti a sebekázně[25] je zvlášť aktuální v době a kultuře ohrožené pokušením konsumerismu. Rúmího cesta hluboké niterné zbožnosti, meditace a kontempelace je podle Gülena obzvlášť inspirující v době a kultuře bez spirituálního zakotvení[26]. V kultuře, která si stále palčivěji uvědomuje potřebu duchovních hodnot a čerpání z duchovních zdrojů a která postrádá spolehlivé průvodce a učitele na duchovní cestě je obzvlášť inspirující propracovaná cesta súfijské spirituality, zahrnující meditační a kontemplativí techniky, fáze a stádia duchovního pokroku a další vodítka a ukazatele na cestě spirituálního rozvoje[27].  Současná generace, která zakouší mnohostranné důsledky duchovního vykořenění a odcizení, může  podle Gülena najít inspiraci v Rúmího spiritualitě hluboké niterné touhy po znovusjednocení s Bohem a po překonání odcizující propasti mezi tvorem a jeho Stvořitelem[28].

Rúmího velkorysý, univerzalistický humanismus a jeho radikální otevřenost stoupencům jiných náboženství než bylo jeho vlastní, tedy jeho bezpodmínečné „přijímání jiného v jeho jinakosti“[29] je podle Gülena obzvlášť inspirující v době ohrožené narůstajícím mezikulturním a mezináboženským napětím. V době a kultuře, které se nedaří integrovat nebo alespoň smířit racionalitu a spiritualitu je podle Gülena inspirující také súfijské pojetí rozumu ve službě lidského dobra a Boží slávy[30].

 Poselství súfismu a zejména Džaláleddína Rúmího je podle Fethullaha Gülena mimořádně aktuální také proto, že otevírá vlažným a indiferentním muslimům možnost nově objevit poklady vlastní kulturní a náboženské tradice a najít novou inspiraci v súfijské podobě islámu, která je podle Gülena právě tak ortodoxní a věrná normativním zdrojům islámské víry[31], jako progresivní, adaptovatelná na současnou kulturní situaci a její výzvy.

Tato pokroková forma islámu, otevřená pozitivním hodnotám západní kultury a zároveň čerpající z hlubokých zdrojů súfíjské spirituality, je také inspirujícím východiskem pro mnoho (nejen tureckých) muslimů žijících v západních zemích a hledajících cestu k integraci, která by ovšem neohrozila či neoslabila jejich kulturní a náboženskou identitu[32]. Zároveň je univerzalisticky otevřená hodnotám a ideálům všech ostatních nábožensko-kulturních okruhů a jejich stoupencům v duchu Rúmího mystického univerzálního humanismu.

Právě vzhledem k této univerzalistické otevřenosti je Rúmího učení přístupné pro všechny současníky, hledající duchovní inspiraci a zdaleka není omezeno jen na ty, kteří se hlásí k islámu. Súfíjský ideál všeobjímající lásky k Bohu a k člověku[33] je podle Gülena rovněž neobyčejně aktuální právě v době zostřujících se konfliktů v důsledku globalizace[34]. Súfíjský ideál poznání pak podle Gülena není radno vykládat pouze „gnosticky“, ale je možné jej interpretovat jako výzvu ke všestrannému a celoživotnímu úsilí o vzdělání – a to jak na duchovní cestě, tak ve vztahu k vědě, umění a kultuře obecně[35].

Své poselství návratu k ideálům súfismu ovšem Gülen nechápe a neprezentuje jako rozchod s hodnotami modernity či polemiku se západní kulturou. Podle jeho přesvědčení jsou hodnoty modernity a ideály západní kultury (demokracie[36], tolerance[37], všeobecná lidská práva[38], vědecká racionalita[39]) komplementární s hodnotami a ideály súfíjského islámu resp. „súfíjského humanismu“. Bez této vazby na transcendentní horizont lidské existence se hodnoty a ideály modernity stávají nedostatečnými a destruktivními. Náboženské hodnoty bez vstřícného rozhovoru s modernitou pak vedou ke zpátečnictví, stagnaci, fundamentalismu a fanatismu. Jediná cesta vpřed je podle Gülena v uznání a docenění vzájemné komplementarity a tříbení obou souborů hodnot ve vzájemném vstřícně kritickém rozhovoru[40].

Právě tento rozhovor se Gülen snaží iniciovat a zprostředkovat a právě v něm vidí naději jak pro islám, tak pro kulturu modernity. A jsou to právě hodnoty a ideály súfismu a zejména Džaláleddína Rúmího, které považuje za obzvlášť slibné a plodné zdroje inspirace pro současnou kulturu – v zemích islámu i kdekoli jinde na světě.

Jádrem Gülenova poselství je tedy smíření súfíjské spirituality s pozitivními hodnotami moderní doby, jako je demokracie, tolerance, vědecká racionalita, lidská práva[41]. Ve vztahu k uspořádání společnosti a veřejných záležitostí[42] vychází Gülen z odkazu súfíjské tradice mírumilovného, pacifistického, tolerantního islámu, orientovaného na charitativní péči o potřebné a neslučitelného s jakýmikoli projevy násilí. Mnoho radikálních islamistů si Gülen znepřátelil svou často opakovanou větou: „Muslim nemůže být terorista“[43].

Mezikulturnímu a mezináboženskému napětí je podle Gülena třeba čelit rozvíjením přátelství, dialogu a praktické spolupráce[44]. Podle Gülena je mezináboženský dialog jedním z nejdůležitějších úkolů současnosti a (vedle humanistického vzdělávání) nepostradatelným nástrojem v boji proti fanatismu a terorismu[45].

 

Gülenovo hnutí

Gülenovy ideje se staly zdrojem inspirace a motivace pro překvapivě mnoho mladých muslimů. V Turecku i v jiných zemích dnes působí dynamické a rostoucí hnutí Hizmet (tj. služba), častěji nazývané „Gülenovo hnutí“, čítající několik milionů stoupenců[46]. Následovníci Gülenových myšlenek a ideálů ovšem nemají členské legitimace, hnutí samo nemá centralizovanou či hierarchickou strukturu. Jedná se o volné seskupení sympatizantů a dobrovolníků, pocházejících především z turecké střední třídy. Mezi Gülenovými stoupenci je vysoké procento mladých lidí, jeho ideje nacházejí velkou odezvu zejména mezi vysokoškoláky. Na mladé Turky neobyčejně silně působí Gülenova výzva ke smíření tradiční súfíjské spirituality s hodnotami moderní doby a také se společenskou a humanitární angažovaností[47].

Gülen si je vědom skutečnosti, že ekonomický a kulturní úpadek mnoha islámských zemí v posledních několika staletích způsobila mimo jiné i nedůvěra vůči vědě a vzdělání. Jedním z hlavních Gülenových důrazů a jednou z hlavních činností jím inspirovaného hnutí je proto reforma školství[48]. Na světě existuje několik set škol, založených aktivisty Gülenova hnutí[49]. Tyto školy nejsou centrálně řízeny, nejsou to ani školy islámské. Jejich étos vychází z obecně humanistických hodnotových východisek, mezi učiteli a žáky jsou muslimové i nemuslimové.

K ideálům Gülenova hnutí se v Turecku hlásí také pracovníci několika nově založených televizních a rozhlasových stanic, a novináři působící v několika nejvlivnějších tureckých novinách a časopisech. Tradiční súfíjský důraz na charitativní činnost se v Gülenově hnutí projevuje tím, že jeho stoupenci provozují soukromé nemocnice a humanitární organizace, v rámci hnutí působí řada neziskových nevládních organizací, zaměřených na humanitární pomoc potřebným – a to nejen v Turecku, ale také v Bosně, v zemích bývalého Sovětského svazu a jinde.

Gülenovo působení se setkává také s kritickou odezvou. Vzhledem k jeho osvětovým aktivitám v duchu návratu ke kořenům islámské kultury a spirituality je v Turecku nezřídka považován za stoupence „reislamizace Turecka“, pochopitelně především ze strany stoupenců sekularismu[50]. Ze strany konzervativnějších muslimů je někdy podezírán z poněkud příliš přátelských postojů ke křesťanům a k Židům a k západní kultuře vůbec. Také jeho ostrá odsouzení nábožensky motivovaného násilí interpretují jeho odpůrci jako „přisluhování“ Západu či USA.  Někteří Gülenovi kritikové v západních zemích pak jeho osvětové úsilí chápou především jako dobře promyšlenou metodu islámské misie na Západě.

Kritické výhrady či otázky týkající se Gülenových postojů každopádně nic nemění na tom, že jeho způsob navazování na Rúmího odkaz a na spiritualitu súfismu je  pozoruhodným příkladem zcela praktického vyústění ideálů kontemplativního života a mystického ponoru do nitra. Nejedná se v žádném případě o pěstování introvertní zbožnosti v duchu pasivního kvietismu, ale o konkrétní a praktické angažované úsilí o změnu společenských a kulturních podmínek, ovšem úsilí čerpající energii a motivaci z hlubokých zdrojů súfíjské tradice a Rúmího moudrosti.

  

...................................................................................................................................................... 

Sufism as an inspiration for contemporary culture: Fethullah Gülen and his movement

 

In this article the author focuses on a contemporary movement, founded by the Turkish Imam Fethullah Gülen (born 1938) and inspired by the teachings and spirituality of Sufism, especially by the legacy of the thirteenth century Sufi master and poet Jalal ad-Din Rumi. In the first part of the article, the essential characteristics of Sufism are briefly presented, in the second part Gülen‘s appropriation of Sufism and Rumi‘s thought is analyzed. In the third part, the application of Rumi‘s legacy in Gülen‘s writings and in his interfaith initiatives and also in the humanitarian and educational activities of Gülen‘s movement is described and analyzed, especially as it interacts with the challenges of contemporary social, cultural and political contexts.

 

Bibliografie:

 

Arberry A. J., Sufism. An Account of the Mystics of Islam, Dover Publications, New York, 2002 (původní vydání 1950)

 

Bajátová M., Džamnijá M. A., Příběhy z pouští a zahrad, Portál, Praha, 1999

 

Can S., Fundamentals of Rumi's Thought. A Mevlevi Sufi Perspective, The Light, New Jersey, 2004

 

Carrollová J., Dialog civilizací. Gülenovy islámské ideály a humanistický diskurs, Tughra books, New Jersey, 2010

 

Duyar M., Rozpoznat bratry a sestry v tvářích cizinců, in Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka, Lidové noviny, Praha, 2008

 

Eliade M., Dějiny náboženského myšlení III, Oikumene, Praha, 1997

 

Gülen M. F. (Ünal A., Williams A. eds), Advocate of Dialogue, Fortunatin, Fairfax, 2000

 

Gülen F., Key Concept in the Practice of Sufism 1., The Light, New Jersey, 2006

 

Gülen F., Pearls of Wisdom, The Light, New Jersey, 2006

 

Gülen F., The Necessity of Interfaith Dialog. A Muslim Perspective, The Light, New Jersey, 2004

 

Gülen F., Questions and Answers about Islam, díl I., The Light, 2006

 

Gülen F., Questions and Answers about Islam, díl II., Tughra Books, New Jersey, 2008

 

Gülen F., Toward a Global Civilization of Love and Tolerance, The Light, New Jersey, 2006

 

Gülen F.,  Essays – Perspectives – Opinions, Tughra Books, New Jersey, 2009

 

Henry C., Wilson R., (eds), The politics of Islamic Finance, Edinburgh University Press, Edinburgh, 2004

 

Kropáček L., Súfismus. Dějiny Islámské mystiky, Vyšehrad, Praha, 2008

 

Masood E., A Modern Ottoman, in Meet the Worlds Top Public Intellectual Fethullah Gülen, Caglayan A. S., Izmir, 2008

 

Michel T. S. J., Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, The Muslim World 3/2005

 

Nizámí, Příběh prince a jiné básně, Československý spisovatel, Praha, 1972

 

Ostřanský B., Hledání skrytého pokladu, Orientální ústav AV, Praha, 2008

 

Ostřanský B., Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky, Orientální ústav AV, Praha, 2004

 

Pirický G., Islam v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia, Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Trnava, 2004

 

Purafzál H., Montgomery R., Poklad  perské poezie Haféz, PRAGMA, Praha, 2003

 

Rúmí Džaláleddín, Masnaví, Protis, Praha, 1995

 

Rúmí Džaláleddín, 159 súfijských povídek, Dobra, Praha, 2003

 

Shah I., Příběhy dervišů, Portál, Praha, 2001

 

Steinvorth D., „The Fethullah Gülen Movement: Pillar of Society or Threat to Democracy?“,  New York Times Syndicate/Qantara.de, květen 2009, text dostupný na internetové adrese www.qantara.de

 

Schimmelová A., Slova mystika al-Halládže. Myšlenky súfismu, Vyšehrad, Praha, 2002

 

de Vitray-Meyerovitch E., Rúmí a súfismus, CAD Press, Bratislava, rok neuveden

 

Yilmaz I., a kol., Peaceful Coexistence: Fethullah Gülen's Initiatives in the Contemporary World, Leeds Metropolitan University Press, London, 2007



[1] Vedle klasických úvodů do studia súfismu, jako je např. A. J. Arberry, Sufism. An Account of the Mystics of Islam máme dnes k dispozici několik původních prací v češtině, viz zejména L. Kropáček, Súfismus. Dějiny islámské mystiky, dále  B. Ostřanský, Hledání skrytého pokladu. Antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví, B. Ostřanský, Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky. Zvláštní pozornost věnuje súfismu také M. Eliade ve svém díle Dějiny náboženského myšlení III., str. 115nn. Populární uvedení do světa súfíjské spirituality a literatury nabízí M. Bajátová, M. A. Džamnijá, Příběhy z pouští a zahrad. Moudrosti a příběhy ze života nejznámějších súfijských mistrů, nebo I. Shah, Příběhy dervišů. Tradiční příběhy súfijských mistrů.

[2]  Fethullah Gülen se narodil v roce 1938 v malé vesnici ve východním Turecku. Vystudoval islámské bohosloví a značnou část svého života působil jako islámský duchovní, cestující kazatel a společenský aktivista. Jeho velkým vzorem byl muslimský intelektuál Said Nursí. Jako charismatický imám, úspěšný kazatel, nadaný básník a náboženský reformátor získal Gülen ve své vlasti statisíce oddaných následovníků. Viz F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 1nn, srov. též F. Gülen, Essays, Perspectives, Opinions, str. 3nn. Viz také např. E. Masood, A Modern Ottoman, str. 15nn. Ke Gülenovi a jím inspirovanému hnutí viz práci G. Pirického Islam v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia.

[3] Viz k tomu L. Kropáček, Súfismus, str. 149nn.

[4] Viz k tomu L. Kropáček, Súfismus, str. 26nn.

[5] Viz k tomu A. Arberry, Sufism, str. 15nn. Viz též L. Kropáček, Súfismus, str. 143nn.

[6] Viz k tomu A. Arberry, Sufism, str. 24nn.

[7] Viz k tomu L. Kropáček, Súfismus, str. 196nn.

[8] Srov. B. Ostřanský, Dokonalý člověk, str. 30nn.

[9] Viz k tomu B. Ostřanský, Hledání skrytého pokladu, str. 7.

[10]  Srov. M. Bajátová, M. A. Džamnijá, Příběhy z pouští a zahrad, str. 18nn. Blíže k al-Halládžovi viz práci A. Schimmelové, Slova mystika al-Halládže. Myšlenky súfismu.

[11] Viz k tomu A. Arberry, Sufism, str. 106nn. Z překladů do češtiny viz např. H. Purafzál, R. Montgomery, Poklad perské poezie Haféz, nebo Nízámí, Příběh panice a jiné básně. Srov. též L. Kropáček, Súfismus, str. 102nn.

[12] Viz k tomu L. Kropáček, Súfismus, str. 115nn.

[13] Viz k tomu A. Arberry, Sufism, str. 119.

[14] K postavě Rúmího viz E. de Vitray Meyerovitch, Rúmí a súfismus, a také překlady: Rúmí, 159 súfíjských povídek, a Rúmí, Masnaví.

[15] Rúmí, Masnaví, str. 23, Viz k tomu E. de Vitray Meyerovitch, Rúmí a súfismus, str. 37n.

[16] Viz k tomu E. de Vitray Meyerovich, Rúmí a súfismus, str. 34nn.

[17] Svědčí o tom mimo jiné jeho slavné verše: „Přijď, přijď a přidej se k nám, protože jsme lidé lásky k Bohu! ... Přijď, mluvme jeden k druhému skrze naše srdce... Přijď, ať jsi kdokoli, přijď! Bezvěrec, uctívač ohně či model, přijď! Přijď i kdybys stokrát porušil své pokání, naše brána je branou naděje, přijď takový, jaký jsi“, citováno podle M.  Duyar, Rozpoznat bratry a sestry v tvářích cizinců, str. 97. K Rúmího „dialogickému“ pojetí vztahu Židů, křesťanů a muslimů viz např. Rúmí, 159 súfíjských povídek, str. 163, 229n.

[18] Viz např. předmluvu k českému překladu části Masnaví, str. 9.

[19] S. Can, Fundamentals of Rumi's Thought, str. 146nn.

[20] T. Michel, Fethullah Gülen: Following in the Footsteps of Rumi, in I. Yilmaz, Peaceful Coexistence, str. 183nn.

[21] T. Michel, Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, str. 347.

[22] T. Michel, Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, str. 343n.

[23] Viz např. jeho práci Key Concepts in the Practice of Sufism, dále F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 351nn, a také F. Gülen, Toward a Global Civilisation of Love and Tolerance, str. 217nn.

[24] Viz např. Gülenovu předmluvu ke knize S. Cana Fundamentals of Rumi's Thought, kde Gülen hovoří o příčinách Rúmího neklesající popularity. Ve své knize Key Concepts in the Practice of Sufism Gülen zmiňuje Rúmího častěji než kteroukoli jinou postavu islámské historie.

[25] Viz F. Gülen, předmluva ke knize S. Cana Fundamentals of Rumi's Thought, vii, xv. Viz též  T. Michel, Fethullah Gülen: Following in the Footsteps of Rumi, in I. Yilmaz, Peaceful Coexistence, str. 190.

[26] T. Michel, Fethullah Gülen: Following in the Footsteps of Rumi, in I. Yilmaz, Peaceful Coexistence, str. 183n.

[27] Tuto propracovanou cestu spirituálního rozvoje Gülen podrobně představuje ve své práci Key Concepts in the Practice of Sufism (ve které je Rúmí nejcitovanější autoritou).

[28] Viz k tomu F. Gülen, předmluva ke knize S. Cana Fundamentals of Rumi's Thought, xiv, xvii. K súfíjské touze po mystickém znovusjednocení s Bohem a k Rúmího specifickému pojetí tohoto sjednocení viz F. Gülen, Questions and Answers about Islam, díl II., str. 41nn a 45n, 48.

[29] Viz k tomu I. Yilmaz, Social Innovation for Peaceful Coexistence: Intercultural Activism Rumi to Gülen, in I. Yilmaz a kol., Peaceful Coexistence, str. 25nn, a také T. Michel, Fethullah Gülen: Following in the Footsteps of Rumi, in I. Yilmaz, Peaceful Coexistence, str. 184n.

[30] F. Gülen, Toward a Global Civilisation of Love and Tolerance, str. 305nn.

[31] T. Michel, Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, str. 345. O dokonalém souladu súfismu a pravověrného islámu hovoří Gülen např. in Key Concepts in the Practice of Sufism, str. xvi.

[32] Viz k tomu několik příspěvků ve sborníku I. Yilmaz a kol., Peaceful Coexistence, str. 215nn, 229nn, 239nn, 355nn, 371nn, 417nn.

[33] F. Gülen, předmluva ke knize S. Cana Fundamentals of Rumi's Thought, ix, xvi, xvii.

[34] F. Gülen, Toward a Global Civilisation of Love and Tolerance, str. 31nn.

[35] H. Wettstein, Rational Religion: Gülen's Middle Way, in I. Yilmaz a kol., Peaceful Coexistence, str. 57nn. Viz též F. Gülen, Pearls of Wisdom, str. 47nn.

[36]  F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 147nn.

[37]  F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 193nn. Viz také F. Gülen, Toward a Global Civilisation of Love and Tolerance, str. 67nn, a též F. Gülen, Pearls of Wisdom, str. 75n.

[38] F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 121nn.

[39] F. Gülen, Pearls of Wisdom, str. 49nn.

[40] T. Michel, Sufism and Modernity in the Thought of Fethullah Gülen, str. 349nn, 353nn.

[41] Srov. F. Gülen, Pearls of Wisdom, ix.

[42] Viz k tomu F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 75nn, 121nn, 147nn, Pearls of Wisdom, str. 59nn, 73nn, 85nn.

[43] Viz k tomu F. Gülen, Toward a Global Civilization of Love and Tolerance, str. 287nn, viz také F. Gülen, Essays, Perspectives, Opinions, str. 127nn. Ke Gülenově mírumilovnému pojetí džihádu viz F. Gülen, Questions and Answers about Islam, díl I., str. 221nn.

[44]  Mezi významné představitele abrahamovských náboženství, s nimž Gülen vedl rozhovory o pokojné koexistenci a spolupráci patří například papež Jan Pavel II., kardinál John O' Connor, ekumenický patriarcha Bartolomeos, vrchní sefardský rabín Izraele Eliyahu Bakši Doron, vrchní rabín Turecka David Aseo a další, viz k tomu F. Gülen, Essays, Perspectives, Opinions, str. 6n. Viz také F. Gülen, Key Concepts in the Practice of Sufism, iii.

[45] Viz Gülenovu přednášku The Necessity of Interfaith Dialog. Srov. též F. Gülen, Essays, Perspectives, Opinions, str. 33nn, a F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 193nn a 241nn. O Gülenově pojetí militantních islamistů jakožto nepřátel dialogu a tolerance viz F. Gülen, Questions and Answers about Islam, díl II., str. 157nn.

[46]  O vzdělávacích, kulturních, charitativních a dalších aktivitách Gülenova hnutí viz řadu příspěvků v obsáhlém sborníku (530 stran)  I. Yilmaz a kol, Peaceful Coexistence. Informace o české pobočce Gülenova hnutí a jejích aktivitách jsou k dispozici na internetových stránkách www.platformdialog.cz. Péčí této pobočky byla v listopadu 2010 vydána kniha J. Carrollové Dialog civilizací. Gülenovy islámské ideály a humanistický diskurs, věnovaná Gülenově filosofickému profilu ve srovnání s velkými postavami západní filosofické tradice.

[47] Srov. F. Gülen, Pearls of Wisdom, ix.

[48] Ke Gülenově pojetí vzdělávání viz F. Gülen, Essays, Perspectives, Opinions, str. 65nn a 104nn, viz také F. Gülen, Advocate of Dialogue, str. 305nn.

[49] O „Gülenových školách“ viz např. T. Gage, Harmonic Learning: the congruent education models of Fethullah Gülen and James Moffett, in I. Yilmaz a kol., Peaceful Coexistence, str. 397nn, a také I. Williams, The Vision of Education  within Pluralistic Societies in the Thought of Fethullah Gülen, in I. Yilmaz a kol., Peaceful Coexistence, str. 407nn.

[50] Srovnej k tomu např. C. Henry, R. Wilson (eds), The Politics of Islamic Finance, str. 236, nebo článek D. Steinvortha „The Fethullah Gülen Movement: Pillar of Society or Threat to Democracy?“, květen 2009.

Anketa

Jak se Vám líbí náš web?

Výborný
81%
Dobrý
9%
Ujde to
1%
Špatný
7%
Zpět na seznam článků