Postoje věřících jsou utvářeny stupněm jejich víry. Věřím, že pokud je zpráva šířena správně, prostředí přispívající dialogu se rozšíří v naší zemi i po celém světě.  Vždy bychom se proto měli řídit tím, co nás učí Korán a náš Prorok, mír a požehnání s ním. Bůh říká v Koránu: „Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné“ (Al – Baqara 2:2)

Bohabojní jsou ti “kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají, kteří věří v to, co bylo sesláno tobě, i v to, co bylo sesláno před tebou, a pevně jsou o životě budoucím přesvědčeni“ (Al-Baqara 2:3, 4)

Korán tak vlastně vyzývá k přijetí všech předchozích Proroků a knih. To, že tato výzva je umístěna  na samém počátku Koránu, se mi zdá velmi významné pro dialog dalšími “lidmi knihy”,  židy a křesťany. V jiném verši nám Bůh navíc přikazuje: „Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: „Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.“ (Al-Ankabut 29:46)

V těchto verších Korán popisuje správné chování. Pomoci jej snáz pochopit nám mohou pomoci slova významného islámského myslitele Bediüzzamana, který řekl   “Ti, kdo se radují z prohry svého oponenta, nemají soucit. Tím, že někoho porazíte, nezískáte nic. Ten, kdo prohrál, zatímco druhý zvítězil, dostal příležitost napravit jednu ze svých chyb.”

Debata se nevede kvůli egu, ale kvůli pravdě. Například politické debaty, v nichž jde jen o porážku soupeře, nemohou mít žádný pozitivní výsledek. Aby se v souboji myšlenek objevila pravda, je třeba vzájemný respekt, porozumění a oddanost pravdě. Korán nás učí, že debatu je možné vést jen v prostředí, které přispívá dialogu.

Ve verši citovaném výše čteme “pokud to není s těmi, kdož neuvěřili a špatnost zaseli.” Podobně i ve verši dalším: “Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí.“ (Al-Anam 6:82) Prorok Mohamed ve svém výkladu tohoto verše upozorňuje, že “přidružování” k Bohu je rovné nevíře, protože člověk, který tak učiní, vlastně pohrdá univerzem. Nejhorší tyranie je umlčování hlasů, které společně, v jednom svědomí, vyjadřují Boha. Tyranií je také páchání bezpráví na dalších lidech a násilné prosazování jedné myšlenky na úkor jiné. Proto je tyranií polyteismus i nevíra a proto je tyranie největším hříchem. Každý polyteista, stejně jako nevěřící však v tomto smyslu být hříšníkem nemusí. Avšak ti, kdo utlačují jiné, ti, kdo potlačují právo jiných a spravedlnost Boha, budou spravedlivě souzeni.

Vůči “lidem knihy”, kteří nás neutlačují, nemáme právo chovat se násilně. Takové chování odporuje principům a pravidlům islámu, je neislámské, a dokonce protiislámské. Jinde v Koránu stojí: “Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.” (Al-Mumtahana 60:8)

Tento verš byl zjeven, když se Asma, jejíž matka chtěla přicestovat z Mekky do Mediny, zeptala Proroka, zda se se svou matkou, která vyznává polyteismus, setkat. Tento verš ukazuje, že takové setkání je zcela přirozené, a navíc Asmě ukládá, aby byla ke své matce laskavá. Nechávám jen na vás, jaké chování je správné vůči těm, kteří věří v Boha, soudný den a proroky.

Ve stovkách veršů Koránu čteme o sociálním dialogu a toleranci, v níž je však třeba zachovat rovnováhu. Mít soucit s kobrou, znamená nebýt spravedlivý k lidem, kterým ublížila. Prohlašovat, že “humanismus” má více soucitu než Bůh je výrazem neúcty a porušením práv jiných lidí. Korán a sunna kromě extrémních případů trvají na toleranci, jejich záštita se navíc nevztahuje jen k “lidem knihy”, ale v jistém smyslu, ke všem lidem.

Článek byl přeložen z anglického originálu.

                                                                                                                                                   written by Fethullah Gülen

http://en.fgulen.com/gulens-works/love-and-tolerance/269-forgiveness-tolerance-and-dialogue/1812-dialogue-with-the-people-of-the-book.html