Fethullah Gülen: Žádám mezinárodní vyšetřování pokusu o puč v Turecku

| 20.08.2016 | přečteno 1166x

V noci 15. června si Turecko prošlo nejhorší tragédií během posledních let. Byl jí pokus o vojenský převrat a jeho následky. Pokud by se použila nejtvrdší slova, bylo by možné události oné noci označit za teroristický puč.

Všichni obyvatelé Turecka, kteří se domnívali, že doba vojenských převratů je již dávno minulostí, ukázali svou solidaritu a postavili se proti puči na stranu demokracie. Již v době, kdy tento puč probíhal, jsem jej co nejpříkřeji odsoudil.

Dvacet minut poté, co byla zveřejněna zpráva o probíhajícím pokusu o převrat, dávno před tím než bylo známo, kdo jsou jeho organizátoři, obvinil prezident Erdoğan spěšně mě. Je znepokojující, že obvinění vznesl, aniž by vyčkal, až vyjdou najevo další podrobnosti a motivy pachatelů tohoto činu.

Přetrpěl jsem si většinu vojenských převratů, ke kterým došlo v Turecku během posledních 50 letech, proto je pro mne obzvláště urážlivé být s pokusem o puč spojován. Kategoricky odmítám takováto nepodložená obvinění.

Posledních sedmnáct let žiji v dobrovolném exilu v malém městě ve Spojených státech. Tvrzení, že jsem z místa vzdáleného téměř 10 000 kilometrů přesvědčil osmou největší armádu světa, aby se postavila proti své vlastní vládě, je nejen nepodložené, ale i zcela mylné a celý svět jej považuje za nevěrohodné.

Pokud jsou mezi strůjci puče důstojníci, kteří se považují za sympatizanty Hizmetu, spáchali tito lidé podle mého názoru vlastizradu. Podíleli se na akci, jež vedla k rozdělení země a připravila o život jejich spoluobčany. Mimoto se postavili proti hodnotám, které celý život vyznávám a zapříčinili, že statisíce nevinných lidí nyní trpí v důsledku vládních represí.

Pokud snad tito pučisté jednali pod vlivem intervencionistické kultury, která u některých důstojníků stále přetrvává, a nadřadili intervencionistické reflexy nad hodnoty Hizmetu, což považuji za nepravděpodobné, není možné za činy těchto jednotlivců vinit celé hnutí Hizmet.

Nikdo nestojí mimo moc právního státu, mě nevyjímaje. Budu rád, pokud lidé zodpovědní za tento pokus o převrat stanou před soudem a budou-li uznáni vinnými, aby dostali tresty, které si zaslouží. Turecké soudnictví je však od roku 2014 zpolitizované a ovládané vládou, proto je vyhlídka na spravedlivý soudní proces velmi mizivá. Z tohoto důvodu jsem se již několikrát snažil prosadit zřízení mezinárodní komise, která by pokus o převrat vyšetřila. Vyjádřil jsem své odhodlání řídit se závěry této komise.

Členové hnutí Hizmet nebyli během své padesátileté historie zapleteni ani do jediného násilného incidentu. Ani jednou nevyšli do ulic, aby protestovali, když byli během posledních tří let cílem vládního „honu na čarodějnice,“ abych použil Erdoğanova vlastní slova.

Přestože jsou poslední tři roky vystaveni pomlouvačné kampani a státem řízenému útlaku za pomoci politickou objednávkou řízeného soudnictví, jednají členové Hizmetu v souladu se zákonem. Bezpráví se brání pouze prostřednictvím zákonných prostředků a v rámci platných zákonů.

Turecké soudní a donucovací orgány byly během posledních tří let mobilizovány, aby odkrývaly údajný „paralelní stát“, který, jak tvrdí, řídím já.

Vláda označila vyšetřování korupce ve státní správě probíhající v roce 2013 za organizovaný pokus sympatizantů Hizmetu o svržení vlády. Ač úřady zadržely na 4000 osob, propustili desítky tisíc státních zaměstnanců a nezákonně ukončili činnost stovek nevládních organizací a soukromých firem, nebyly schopny doložit žádný důvěryhodný důkaz, který by podepřel jejich tvrzení.

Turecký premiér Davutoğlu hovořil v květnu 2013 o příležitosti setkat se se mnou jako o „daru z nebes“, když se však v prosinci 2015 vynořila korupční kauza zasahující vládní kruhy, obrátil a začal pro členy Hizmetu používat výrazy jako „atentátníci“ a „krvežízniví upíři.“

Po pokusu o státní převrat ze dne 15.7. 2016 se útoky staly nesnesitelnými. Turečtí vládní úředníci začali o mně a lidech sympatizujících s mými názory mluvit jako o „viru“ a „nádorových buňkách“, které je třeba zcela vymýtit. Stovky tisíc lidí podporujících instituce a organizace spojené s hnutím Hizmet byly dehumanizovány.

Jejich soukromé majetky byly zabaveny, bankovní účty zablokovány a cestovní pasy zrušeny, což omezilo jejich svobodu pohybu. Stovky tisíc rodin prožívají humanitární katastrofu v důsledku právě probíhajícího honu na čarodějnice. Novinové zprávy ukazují, že téměř 90 tisíc lidí bylo propuštěno ze zaměstnání a 21 tisícům učitelů bylo zrušeno povolení k pedagogické činnosti.

Chce je turecká vláda nechat umřít hlady tak, že jim znemožní pracovat a současně jim nepovolí opustit Turecko? Jaký je rozdíl mezi takovýmto zacházením a praktikami, které v evropské historii předcházely genocidě?

Zažil jsem v Turecku všechny vojenské puče a stejně jako mnoho dalších tureckých občanů jsem v jejich průběhu i po nich strádal. Po vojenském převratu z 12. března 1971 jsem byl na rozkaz vojenské vlády vsazen do vězení. Po převratu z 12. září 1980 na mne byl vydán příkaz k zadržení a já šest let žil jako utečenec.

Hned po postmoderním vojenském puči, ke kterému došlo 28. února 1997, proti mně byla podána žaloba, která mě označovala za „neozbrojenou teroristickou skupinu sestávající z jedné osoby.“

Ve třech obdobích, kdy vládly despotické, armádou ovládané režimy, proti mně byly vedeny tři procesy, v nichž jsem byl obviněn z „vedení teroristické organizace.“ Ve všech třech případech jsem byl obvinění zbaven. Tenkrát se na mě zaměřila autoritářská vojenská vláda, nyní čelím stejným obviněním, avšak vznáší je ve formě ještě více nezákonné civilní autokratický režim.

Měl jsem přátelské vztahy s představiteli různých politických stran, jako byli Turgut Özal, Süleyman Demirel nebo Bülent Ecevit. Upřímně jsem podporoval jejich politiku, kterou jsem považoval za přínosnou pro většinu obyvatel. Chovali se ke mně s respektem a oceňovali aktivity hnutí Hizmet, které napomáhají sociálnímu smíru a lepší úrovni vzdělání ve společnosti.

Přestože se distancuji od myšlenky politického islámu, oceňoval jsem demokratické reformy, které prováděl Recep Tayyip Erdoğan a další představitelé strany AKP během prvního funkčního období.

Avšak po celý život jsem stál proti vojenským převratům a intervencím do vnitřní politiky. Když jsem před 20 lety deklaroval, že „není cesty zpět od demokracie a sekulárního státu,“ byl jsem obviněn a napadán stejnými politickými islamisty, kteří mají blízko k současné vládě. Stále si stojím za svými slovy. Veřejně dostupných je přes 70 knih, které vycházejí z mých článků a kázání zveřejněných za minulých 40 let. Nejenže v těchto pracích není jediná věta, která by legitimizovala myšlenku vojenského převratu, ale naopak v nich hovořím o univerzálních lidských hodnotách, které jsou základem demokracie.

Osvobození Turecka z bludného kruhu autoritářství je možné pouze přijetím demokratické politické kultury a za pomoci vlády uznávající demokratické hodnoty. Ani vojenský převrat, ani civilní autokracie není řešením.

Bohužel v zemi, kde jsou nezávislé sdělovací prostředky zavírány nebo je na ně uvalena státní správa, byla významná část tureckých občanů za pomoci vytrvalé provládní propagandy přesvědčena, že jsem stál v pozadí převratu z 15. července. Nicméně světové veřejné mínění, které je formováno na základě objektivních informací, jasně vidí, že to, co se děje, je snaha vlády získat pro sebe ještě více moci pod pláštíkem honu na čarodějnice.

Není však rozhodující názor většiny, rozhodující je pravda, která vyjde najevo během spravedlivého soudního procesu. Desítky tisíc lidí, včetně mě, kteří se stali terčem hrubých obvinění, chtějí, aby jejich jména byla očištěna nezávislým soudem. Nechceme, aby na nás ulpívalo takové podezření. Naneštěstí má turecká vláda od roku 2014 politickou kontrolu nad soudnictvím, což sympatizantům Hizmetu znemožňuje očistit svá jména.

Otevřeně vyzývám tureckou vládu, aby umožnila mezinárodní komisi prošetřit pokus o převrat, slibuji svou plnou spolupráci v této věci. Pokud komise zjistí, že i jen pouhá desetina obvinění vznesených proti mně je pravdivá, jsem připraven vrátit se do Turecka a přijmout nejtvrdší trest.

Účastníci hnutí Hizmet jsou pod dohledem stovek vlád, zpravodajských služeb, výzkumníků a nezávislých občanských organizací po dobu 25 let a nikdy nebylo zjištěno, že by se podíleli na nezákonné činnosti. To je důvod, proč mnoho zemí nebere obvinění turecké vlády vážně.

Nejdůležitější charakteristikou hnutí Hizmet je, že nechce usilovat o politickou moc, ale místo toho se snaží hledat dlouhodobá řešení problémů, které ohrožují budoucnost našich zemí a společností. V době, kdy se státy s většinově muslimským obyvatelstvem objevují ve zprávách ve spojení s terorismem, krveprolitími a zaostalostí, zaměřují se účastníci hnutí na vzdělávání mladé generace, která je otevřena dialogu a aktivně přispívá své společnosti.

Jelikož jsem vždy věřil, že největší problémy, jakým tyto společnosti čelí, jsou neznalost, konflikty z nesnášenlivosti a chudoba, povzbuzoval jsem ty, kdo mi naslouchali, aby namísto mešit či center pro studium Koránu budovali školy pro děti a mládež.

Účastníci Hizmetu jsou aktivní v oblasti vzdělávání, zdravotní péče a humanitární pomoci nejen v Turecku, ale také ve více než 160 zemích po celém světě. Hlavní charakteristikou jejich aktivit je, že slouží lidem všech náboženství a etnik – ne pouze muslimům.

Účastníci hnutí otevřeli školy pro dívky v nekomplikovanějších oblastech Pákistánu. Ve Středoafrické republice provozovali školy a poskytovali vzdělání i poté, co vypukla občanská válka. Když Boko Haram v Nigérii unesla skupinu mladých studentek, účastníci Hizmetu otevřeli několik škol, které vzdělávaly dívky a ženy. Ve Francii a francouzsky mluvícím světě jsem povzbuzoval lidi sdílející mé myšlenky a hodnoty k boji proti skupinám vyznávajícím radikální islámské ideologie, k tomu, aby pomáhali státním orgánům v potírání těchto radikálů. V těchto zemích jsem též usiloval, aby byli muslimové přijímáni jako svobodní a přínosní členové společnosti. Vyzýval jsem je, aby se raději stali součástí řešení problémů, než aby s nimi byli spojováni.

Přesto, že dostávám výhružky, mnohokrát jsem kategoricky odsoudil teroristické skupiny jako je Al-Kajdá a ISIS, které poskvrnily jasnou tvář islámu. Nicméně turecká vláda se snaží přesvědčit vlády po celém světě, aby zakročily proti školám, jež byly otevřeny jednotlivci, kteří neměli žádný podíl na pokusu o státní převrat a kteří vždy kategoricky odmítali násilí. Apeluji na vlády po celém světě, aby ignorovaly neodůvodněná tvrzení turecké vlády a odmítly její iracionální požadavky.

Politické rozhodnutí turecké vlády označit hnutí Hizmet za teroristickou organizaci vedlo k uzavření institucí jako jsou školy, nemocnice a humanitárních organizace. Uvězněni byli učitelé, podnikatelé, lékaři, akademici a novináři. Vláda přitom nepřinesla jediný důkaz o tom, že by stovky tisíc lidí, kteří se stali obětí vládního honu na čarodějnice, podporovali převrat, ani že by byli spojení s jakýmkoliv násilím.

Jako součást popřevratových vyšetřování není možné ospravedlnit akce typu vypálení kulturního centra v Paříži, zadržování rodinných příslušníků hledaných osob v pozici rukojmích, odpírání přístupu ke zdravotní péči zadrženým novinářům, uzavření 35 nemocnic a humanitární organizace Kimse Yok Mu nebo donucení půl druhého tisíce univerzitních děkanů odstoupit.

Ač vláda nedávné čistky prezentuje, jako by byly zaměřené pouze na účastníky hnutí Hizmet, ve skutečnosti se snaží o odstranění každého úředníka, který není loajální k vládnoucí straně a zároveň o zastrašení občanských organizací. Je hrozné vidět porušování lidských práv včetně mučení, k němuž v Turecku dochází a které podrobně popsala ve svých nedávných zprávách organizace Amnesty International. Jde o opravdovou lidskou tragédii.

Fakt, že pokus o převrat uskutečněný 15.července, jenž byl antidemokratickým zásahem proti demokraticky zvolené vládě, byl zmařen s podporou tureckých občanů, je historicky nanejvýš významný. Bohužel skutečnost, že byl tento převrat zmařen, neznamená sama o sobě vítězství demokracie. Ani nadvláda menšiny, ani vláda většiny, která vede k útlaku menšiny, ani vláda zvoleného autokrata nejsou skutečnou demokracií.

Člověk nemůže mluvit o demokracii, pokud její součástí není právní stát, oddělení pravomocí, dodržování základních lidských práv a svobody, zejména svobody projevu. Skutečné vítězství demokracie v Turecku je možné pouze na základě oživení těchto základních hodnot. 

 

Překlad článku Fethullaha Gülena uveřejněného 12. srpna 2016 v deníku Le Monde

Anketa

Jak se Vám líbí náš web?

Výborný
81%
Dobrý
9%
Ujde to
1%
Špatný
7%
Zpět na seznam článků