Ramadán je devátý měsíc islámského lunárního kalendáře. Je to zvláštní měsíc v roce pro více než miliardu muslimů na celém světě. Někdy se mu říká „sultán 11 měsíců“. Během tohoto měsíce se zdraví dospělí muslimové postí, a to od rozbřesku do západu slunce. Půst vyžaduje zdržení se jídla, pití a pohlavního styku během denního světla; to znamená přibližně hodinu a půl před východem slunce až do jeho západu. Podle prorocké tradice se doporučuje časná snídaně, která se podává před svítáním. Na konci dne se půst přeruší jídlem zvaným iftár. Podle prorocké tradice se půst přerušuje datlí, olivou nebo trochou vody.

Ramadán je časem intenzivního uctívání a oddanosti Bohu, čtení Koránu a přemýšlení o jeho učení, všestranného děkování, dávání na dobročinnost, cvičení se v sebeovládání a laskavosti, výchovy k tomu, aby byl člověk duchovně lepší, a zlepšování vztahů s ostatními.

Půst není tak obtížný

Nemuslimům se může zdát, že půst v ramadánu je pro ně obdobím strádání a nedostatku, ale muslimové to tak neprožívají. Existuje nejméně pět polehčujících faktorů, díky nimž je půst mnohem snazší, než se zdá. Jsou to (1) kouzlo úmyslu, (2) duch společenství, (3) schopnost lidského těla přizpůsobit se, (4) společenská/kulturní spolupráce a (5) Boží pomoc. Počáteční záměr výrazně snižuje vnímanou obtížnost. Jakmile se člověk k půstu zaváže, stává se mnohem schůdnějším a proveditelnějším. Vědomí a vidění, že se spoluvěřící postí s vámi, a sdílení časné snídaně nebo večeře s nimi posiluje ducha společenství. Za třetí, lidské tělo je úžasně přizpůsobivé. Během několika prvních dnů půstu se tělo přizpůsobí novému režimu a člověk nepociťuje hlad jako obvykle. V komunitách, kde muslimové tvoří většinu nebo výraznou menšinu, je postícím se nabízena pomoc nebo spolupráce, například pružná dovolená a pracovní doba. A konečně, pro každého držitele půstu existuje božská pomoc, která mu usnadňuje plnění tohoto úkolu, jakmile se k němu zaváže.

Každý rok se postí více než 500 milionů muslimů ve věku od 9 do 90 let. Půst jim nebrání ve vykonávání běžných prací nebo podnikání. Jako pilíř náboženského života v islámu je půst pravděpodobně nejpraktičtější formou uctívání. Muslimové považují ramadán za jakési naladění svého duchovního života.

Čtyři rozměry ramadánu

Půst jako třetí „pilíř“ neboli náboženská povinnost v islámu má mnoho rozměrů: Půst má několik dimenzí: dimenzi chování, náboženskou dimenzi, sociální dimenzi a duchovní dimenzi.

První je zřejmý rozměr chování. Půst v ramadánu je prostředkem, jak se naučit sebeovládání. Díky absenci zájmu o uspokojování tělesných choutek během denních hodin získává při půstu duch do jisté míry převahu. Duše se zbavuje pout, která jí nasazují tělesné touhy. Půst poskytuje přerušení koloběhu zkostnatělých návyků nebo přejídání.

Během půstu se musí krotit nejen žaludek, ale také jazyk, oči, uši, ostatní končetiny, srdce a mysl. Stejně jako ovládáme své fyzické chutě, musíme ovládat i své negativní emoce a činy. Posel islámu Muhammad, mír s ním, se vyjádřil, že půst neznamená pouze zdrženlivost od jídla a pití, ale že znamená také zdrženlivost od bezbožných činů. Řekl, že pokud člověk neovládá své smysly a chování, Bůh po něm nevyžaduje, aby se zdržoval jídla. Dodal, že pokud vás někdo slovně uráží, chová se k vám ignorantsky nebo vám dokonce ubližuje, měli byste reagovat pouze slovy: „Postím se, opravdu se postím.“ V takovém případě je třeba se postit. Podle mistrů súfismu, duchovního rozměru islámu, je třeba během tohoto měsíce přísně kontrolovat nejen své orgány, ale také myšlenky a pocity.

Co se týče sociálního rozměru, půst je způsob, jak zakusit hlad a rozvinout soucit s méně šťastnými, a tak se naučit vděčnosti a uznání za všechny Boží dary. Půst zvyšuje soucit a lítost lidí s těmi, kteří byli připraveni o každodenní prostředky k přežití. Přestože každý člověk abstraktně ví, že na světě existují lidé, kteří trpí hladem a chudobou, nemusí být toto vědomí dostatečně velké, aby mělo vliv na naše každodenní chování. Během ramadánového půstu se tato znalost zvnitřňuje, protože nyní nejen víme, že existují hladoví lidé, ale máme možnost nahlédnout do jejich prožívání hladu. Toto hlubší, zvnitřněné poznání nám pomáhá minimalizovat plýtvání a upřímně se snažit pomáhat potřebným.

Ramadán je také časem štědrosti. Lidé jsou štědřejší, srdečnější a ochotnější než v jiných obdobích roku konat dobro a charitativní činnost. Muslimové se často navzájem zvou, přátelé a hosté, muslimové i nemuslimové, zejména sousedé, bez ohledu na vyznání, aby se podělili o večerní jídlo a vyměnili si dárky a přání všeho nejlepšího.

Půst navazuje na náboženství, jako je judaismus a křesťanství, v nichž je půst považován za důležitý prvek oddanosti Bohu. Samotný verš v Koránu, který muslimům přikazuje držet půst, jim tuto souvislost připomíná: „Ó vy, kteří věříte! Půst je vám předepsán stejně, jako byl předepsán lidem před vámi.“

Duchovní rozměr

V duchovním rozměru je půst během ramadánu aktem poslušnosti. Vede k upřímné vděčnosti, která je jádrem uctívání. Také posiluje naši duchovní stránku nad tělesnými sklony. Představíme-li si své tělo jako nádobu, například loď, naše mysl, srdce a tělesné touhy jsou jako ruce, které se snaží tuto nádobu ovládat. Půst oslabuje vliv tělesného já a posiluje vliv mysli a srdce na ovládání těla.

Zkušenost hladu při půstu láme iluzorní panství tělesného já neboli ega a připomíná tělesnému já jeho vrozenou bezmocnost, přesvědčuje ho, že je pouze služebníkem. Vědomí sebe sama neboli pojem „já“ je součástí „důvěry“, která byla lidem dána jako zástupcům Boha na zemi [Korán, Ahzab 33:72]. „Všemoudrý Stvořitel svěřil každému člověku jáství, které má záchytné body a příklady, jež ho nabádají a umožňují mu rozpoznat pravdy o vlastnostech Pána stvoření a Jeho základních kvalitách. Ego je měřítkem, které umožňuje poznat vlastnosti Jeho Pána a funkce Jeho Božství.“ [Nursí, 2005, 552] Ačkoli je nám Bůh blíže než naše krční žíla [Korán], Jeho jména a vlastnosti nelze plně pochopit, protože jsou nekonečné a my jsme koneční, smrtelní a omezení tvorové. Virtuální atributy, které nám Bůh dává, mohou sloužit jako měrné jednotky pro srovnání a pro lepší pochopení Božích jmen a atributů.

Můžeme se ptát: „Proč Bůh učinil naše ego prostředkem k poznání svých vlastností a jmen?“ Nursí na tuto otázku odpovídá takto:

Absolutní a všezahrnující entita nemá žádné hranice ani pojmy, a proto ji nelze utvářet ani formovat a nelze ji určit tak, aby bylo možné pochopit její podstatu. Například světlo neurčené tmou nelze poznat ani vnímat. Světlo však může být určeno, pokud je nakreslena skutečná nebo hypotetická hraniční čára tmy. Stejně tak nelze určit Boží atributy a jména (např. Poznání, Moc, Moudrost a Soucit), neboť jsou všezahrnující a nemají žádné hranice ani podobnosti. Nelze tedy poznat ani vnímat, čím v podstatě jsou. K jejich poznání je zapotřebí hypotetické hranice.

V našem případě je touto hypotetickou hranicí naše ego. Ego si v sobě představuje fiktivní panství, moc a vědění, a tak si stanoví hraniční čáru, hypoteticky vymezí všeobjímající atributy a řekne: „Tohle je moje a zbytek je jeho.“ Tohle je moje a zbytek je jeho. Ego tak provádí rozdělení. Pomocí miniaturní míry, kterou obsahuje, ego pomalu chápe pravou povahu božských Atributů a Jmen.

Díky tomuto pomyslnému panství může ego pochopit panství Stvořitele vesmíru. Prostřednictvím svého zdánlivého vlastnictví může pochopit skutečné Vlastnictví svého Stvořitele a říká: „Stejně jako já jsem vlastníkem tohoto domu, Stvořitel je Vlastníkem tohoto stvoření.“ Prostřednictvím svého částečného poznání ego pochopí Jeho Absolutní poznání. Prostřednictvím svého vadného, získaného umění může vytušit prvotní, původní umění Vznešeného Tvůrce. Ego například říká: „Já jsem postavil a zařídil tento dům, takže musí existovat Někdo, kdo stvořil a zařídil tento vesmír.“ Ego se tedy domnívá, že je to ten, kdo stvořil a zařídil tento vesmír.

Ego obsahuje tisíce stavů, atributů a vjemů, které do určité míry odhalují a činí poznatelnými Božské atributy a základní vlastnosti. Je jako měřítko, zrcadlo nebo nástroj k vidění nebo zjišťování entity s indikativní funkcí. [Nursi, 2005, 552]

Není nutné, aby měrná jednotka skutečně existovala; jako hypotetické čáry v geometrii může být měrná jednotka tvořena hypotézou a předpokladem. Není nutné, aby jeho skutečná existence byla prokázána konkrétními poznatky a důkazy. Já však někdy zapomíná na svou pravou podstatu a své „znalosti“, „sílu“, „vlastnictví“ a „schopnosti“ si představuje jako skutečné. Když já zapomene na svou pravou podstatu a účel těchto pocitů, stane se semínkem, které může vyrůst ve strom arogance. Nursi poukazuje na důležitost půstu pro udržení sebe sama pod kontrolou:

Ramadánový půst zlomí iluzorní panství tělesného já a připomene mu, že je vrozeně bezmocné, a přesvědčí ho, že je služebníkem. Jelikož tělesné já nerado uznává svého Pána, tvrdošíjně si nárokuje panství, i když trpí. Takový temperament mění pouze hlad. Boží posel vypráví, že se Všemohoucí Bůh zeptal tělesného já: „Kdo jsem já a kdo jsi ty? Odpověděl: “Ty jsi sám sebou a já jsem sám sebou.” Jakkoli to Bůh mučil a opakoval svou otázku, dostal stejnou odpověď. Ale když ho vystavil hladu, odpovědělo: „Ty jsi můj všesoucitný Pán; Jsem tvůj bezmocný služebník.” [Nursi, 1995, 222-3]

Závěr

Půst o ramadánu se může těm, kteří ho nezažili, jevit jako obtížná forma uctívání. Existuje však mnoho faktorů, z nichž některé jsou uvedeny výše, které pomáhají věřícím splnit jejich závazek. Pouze Bůh zná skutečnou moudrost za půstem, ale my ji můžeme nahlédnout prostřednictvím Koránu, prorocké tradice a našich osobních zkušeností. Půst je především prostředkem sebeovládání, způsobem, jak zvýšit zbožnost a nalézt osvobození od tyranie tělesných tužeb. Za druhé, půst poskytuje příležitost k zamyšlení, intenzivnímu uctívání a vděčnosti. Umožňuje členům komunity vcítit se do těch, kteří trpí chudobou a hladem. V duchovní dimenzi vede půst k upřímnému ocenění Boží štědrosti a hluboké vděčnosti za totéž, což je podstatou uctívání. Konečně, zkušenost hladu v půstu připomíná já jeho pravou podstatu; to jsou jeho slabosti a jeho závislost na Boží milosti. Rozbíjí iluzorní panství vlastního já a připomíná tělesnému já účel jeho stvoření, kterým je víra, poznání, uctívání a láska k Bohu a také služba lidstvu.

Yuksel A. Aslandogan je viceprezidentem Institute of Interfaith Dialog, Houston, Texas.

Přeloženo z: ASLANDOGAN, Yuksel, A. Fasting in Ramadan and Developing Self-Control. Online. In: The Fountain, 01.09.2008. Dostupné z: https://fountainmagazine.com/all-issues/2008/issue-65-september-october-2008/fasting-in-ramadan-and-developing-self-control. [citováno 2025-02-19].