23. října 2024 / od Ravindra Chheda

Fetullah Gülen, imám, pedagog a muž dialogu, odešel. Původem Turek, který však dlouhá léta žil v USA, byl v posledních dvou desetiletích kontroverzní postavou turecké historické a společenské scény. Jeho přínos je však nepopiratelný, stejně jako přínos hnutí Hizmet, které od něho čerpalo inspiraci pro společnost a muslimskou víru, žitou se závazkem služby v každodenním životě.

Fethullah Gülen není jméno, které by v představách mnoha z nás, zejména v Itálii, vyvolávalo zvláštní reference. Těm nejpozornějším a těm, kteří se zajímají o mezinárodní dění, se možná vybaví, že ho četli v souvislosti s fiktivním státním převratem v červenci 2016 v Turecku. Erdogan z tohoto činu obvinil – pokud k němu vůbec došlo! – právě tohoto mistra ducha tureckého islámu, který se ve svém životě inspiroval velkými mystiky islámu, zejména Rúmím, Yunusem Emre a Saidem Nursím, které považoval za své učitele.

Gülen však představoval rozhodující zlom v muslimské víře své země a v průběhu let – od 60. let do minulého desetiletí – dal vzniknout Hizmetu, hnutí duchovní a občanské obnovy, které změnilo životy tisícům lidí.

Gülen, syn anatolského imáma a sám imám, který vyrostl v tureckém sekularismu, o nějž usiloval otec vlasti Kemal Atatürk, si brzy uvědomil, že budoucnost jeho země je ohrožena. Následující generace by brzy ztratily svou náboženskou a kulturní identitu a vycítil přítomnost toho, čemu se dnes stále častěji říká „stav nouze ve vzdělávání“.

Vedle závazku, který se od něj jako od imáma vyžadoval, se začal setkávat s mladými lidmi tam, kde se mladí lidé scházeli: v kavárnách, na kolejích velkých měst v okolí univerzit, kde studovali… Diskuse s nimi v něm vyvolávala otázky a objasňovala pochybnosti. Nabídl jim proto příklad lidské a náboženské důslednosti.

Aniž by kdy podlehl pokušení proselytismu a násilného vnucování náboženství, projevila se v něm potřeba existenciální úrovně vytvořit předpoklady pro zdravou reislamizaci života mladších generací. Do tohoto procesu dokázal zapojit učitele na různých stupních, ale také podnikatele a bohaté lidi. Na jedné straně šlo o výchovu mladé generace, na druhé straně bylo třeba zajistit finanční prostředky pro školy a univerzity, kde by se plán mohl realizovat.

Vzniklé hnutí – Hizmet – proto navrhuje službu (což je také význam tohoto slova), která řeší nouzovou situaci ve vzdělávací nebo sociální oblasti. V rámci tohoto rozsáhlého hnutí, který se nyní rozšířilo po celém světě, se vždy tiše a bez toho, aby od kohokoli cokoli požadovalo, děje vše právě proto, aby se sloužilo druhým.

Ve školách, kde se nevyučuje náboženství, ale světské předměty, je to služba, která prostupuje životy učitelů i žáků. Gülen se vždy snažil například o to, aby se starší starali o mladší, pomáhali jim s výukou a vyhýbali se placenému doučování.

V průběhu desetiletí z těchto škol všech stupňů a řádů, a zejména z těchto univerzit, nevycházeli ani tak náboženští „fanatici“, jako spíše muži a ženy, opravdoví občané, kteří se ve svých profesích a životních rozhodnutích dokázali angažovat pro obecné dobro. Z rozsáhlého hnutí, jemuž dal Gülen vzniknout, nevznikl náboženský nebo dokonce politický islám, ale občanský islám, který ve jménu pravého náboženství, které je žito, studováno a uskutečňováno v každodenním životě, formuje skutečné občany a muže a ženy schopné angažovat se pro společné dobro.

Gülen doprovázel toto hnutí, které se postupně zformovalo a rozšířilo do více než stovky zemí se školami a univerzitami na vysoké úrovni, schopnými poskytnout různým národům občany vzdělané v duchu služby, jakož i v pravém náboženství bratrství a lásky.

Gülen postupně scénu opustil, a to jak ze zdravotních důvodů, tak z důvodu emigrace do Spojených států, kam se přestěhoval od konce 90. let, kvůli obviněním, že stojí za opozicí vůči ankarské vládě, zejména Erdoganovi. Nadále však inspiroval ty, kteří následovali jeho příkladu, a to prostřednictvím videozáznamů a textů, které, vedle řady dalších, napsal v prvních desetiletích své činnosti.

Drtivá většina těch, kteří studují na školách a univerzitách – v Turecku byly všechny po roce 2016 uzavřeny –, ani nezná jméno toho, kdo tento systém inspiroval, ale učí se v jeho duchu v každodenním životě.

Od druhé poloviny 90. let se Gülen, který se narodil a vyrostl pod vlivem tureckého nacionalismu, postupně otevírá jiným kulturám a náboženstvím a setkává se s vůdci v různých částech světa. Mezi nimi se setkal také s Janem Pavlem II. a dopisoval si s papežem Františkem. Tyto jeho činy a otevřený postoj, zprostředkovaly Hizmetu rozměr mezináboženského dialogu. Dnes existuje mnoho lokálních uskupení – přítomných v mnoha částech světa – , které stojí v čele skutečného a autentického dialogu s lidmi jiných náboženských a kulturních tradic.

Kromě politických důsledků, v nichž se Gülen, pravděpodobně navzdory sobě samému, ocitl, žil v nich, bránil se a duchovně proti nim bojoval – na obvinění a časy strávené ve vězení nikdy nereagoval ani slovně – představuje hnutí, které vyrostlo z jeho inspirace, součást rozsáhlého fenoménu, který charakterizuje poslední desetiletí. Od poloviny minulého století se totiž ve všech velkých světových náboženstvích objevily nové náboženské inspirace, které v návaznosti na příslušné tradice daly vzniknout novým modelům života a prožívání různých forem víry.

Ty, ačkoli se od sebe velmi liší, odhalují překvapivé společné rysy. Proto se neodvažujeme mluvit o historickém „fenoménu“ – neboť teprve v budoucnu bude možné plně zhodnotit a ocenit jeho význam pro náboženství a společnost.

Přeloženo z článku: CHHEDA, Ravindra. L’islam civile di Fetullah Gülen e il dialogo fra le religioni. Online. In: CITTÀ NUOVA, 23.10.2024. Dostupné z: https://www.cittanuova.it/lislam-civile-di-fetullah-gulen-e-il-dialogo-fra-le-religioni/?ms=006&se=026. [citováno 2024-11-19].