Pociťovat a chápat budoucnost v její vlastní konkrétní hloubce, i když se to v současnosti zdá být pouze fantazií, je
realita; třebaže je živena vírou, nadějí, předsevzetím a odhodláním. Nejvýraznějším znakem této reality našich snů, je
možná návrat klidu, spokojenosti a pokoje, které jsme si nechali proklouznout mezi prsty během posledních několika
století. Souborně o nich mluvím jako o “nejdůležitějších charakteristikách budoucnosti”, protože jsou v dnešní době tím
nejžádanějším. V naší společnosti, která je prolezlá rachotem motorů, rozervaná zvukem klaksonů, roztříštěná výkřiky
médií a krčí se pod zvukem výstřelů uprostřed křiku vrahů a utrpením obětí, ten pocit, který se ustavičně vyvolává
nejčastěji sám o sobě a nejsilněji ho pociťujeme v něžnosti našich ňader, tento ztracený mír, klid a odpočinek. Po celá
léta si vychutnáváme okamžiky našich přání a snů, abychom se spojili s tím, co jsme ztratili. Vdechujeme je jako krásná
aromata a vychutnáváme si je jako hudbu.

Jsem toho názoru, že skoro každého, živeného ze stejného zdroje čeká taková doba klidu, která může být někdy
léčivější než hudba. Taková laskavost by byla stejně blažená jako vstup do Ráje, a i když se to v naší době může zdát
nemožné, nepochybuji o tom, že v budoucnu bude toto – s Boží vůlí a dovolením – naším přirozeným a stálým
klimatem. Pro ty, kteří se dívají z temného ovzduší dnešní doby, taková budoucnost není ničím jiným než sněním – a
přesto když tato budoucnost přijde, budou nasávat ten klid, ale nebudou schopni ho ocenit. Kdo ví, možná budou i
nadále vidět temno a myslet v temnotě, a budou napořád pronásledování démony svých vnitřních světů.
Ve skutečnosti, snění nebo dokonce cítění světa klidu a míru je do jisté míry podmíněno tím, že se odtrhneme od
atmosféry, která nás pohlcuje – hluku a rámusu, nenávisti a nepřátelství, krve, hnisu a slz. S ohledem na naši
současnou situaci jsme tak ochuzeni o ten klid, bezpečí a ticho, že jej nemůžeme pocítit bez toho, aniž bychom strávili
několik měsíců v roce v lese, zátoce nebo na zaoceánské lodi uprostřed oceánu. Navíc někdy ani takové ústraní
nestačí k tomu, aby nám dostatečně připomnělo ten skutečný klid. Zdá se mi, že k tomu, abychom to plně pocítili, a tedy
po tom toužili, potřebujeme opravdovější ústraní. V prostředí, které nás bude inspirovat a uvolní naše představy o
lidskosti.

Takový nadpozemský klid a bezpečí převládaly v naší společnosti po celá léta: rána s jejich ospalou živostí
připomínající rozkvět bílých poupat; dopoledne s jejich vášní pro práci, ve které byla cítit zběsilá aktivita a shon; večery
se svátečním ovzduším v našich domovech, které byly útulnější, blaženější a živější než ptačí hnízda; a každou nocí
proudil tok božských inspirací vyzařujících cit a zápal nekonečna. Zkrátka, každý okamžik provází nepřekonatelný klid a
odpočinek, nesoucí jedinečnou barvu, chuť a akcent.

Každá mince má dvě strany a samozřejmě zde byla i odvrácená strana věci. Nicméně každá jednotka života – vesnice,
města a velkoměsta – ženy a muži; staří a mladí; inteligence a masy – vykazovali zdání, že jde o sektory společnosti
oddané klidu a slibné bezpečnosti. Žádný zmatený křik, žádné bezcílné výkřiky, žádné bláznivé vzrušení, které bylo
schopné zničit nebo zničilo ódu na věčný klid; atmosférou jeho poklidného světa nemohl proniknout žádný cizí hlas a
všude kolem nás, byly cítit jemné závany míru, vonící pospolitostí.

Znovu prožívat snové dny minulosti bude možné do té míry, do jaké budeme žít v souladu s klidem a bezpečím
zděděným z naší minulosti; v tomto ohledu jsem pln naděje. Věřím, že v tomto šťastném čase budoucnosti nedojde ke
střetu mezi různými společenskými vrstvami. Také nedojde k povyku utlačovatele ani k nářku a pláči utlačovaných.
Nebudou se ozývat křiky znečišťující naši duši, ani pláč pronikající do srdcí; ani hnis, krev a slzy. Také vskutku nedojde
k teroru a anarchii, která v současnosti dusí naši společnost. Následně nabyjeme tento bájný stav, zažijeme stupeň
klidu a spočineme s paprsky lásky a přijetím přicházejícími z nebes a vlévajících se do našich srdcí.
Toho dne bude nenávist a nepřátelství umlčeno, nebo při nejmenším odplují do vzdálených dálek. Nadpozemská radost
pronikne do našich srdcí z každého výjevu, který spatříme, z každého zvuku, který uslyšíme, a všechny bytosti budou
cítit a zažívat s nadšením z hudby. Ve stínu krás, které obklopují naše bytí, uvidíme dobrou stránku všeho. Budeme
rozjímat o dobru, praktikovat dobro a vše interpretovat v souladu s dobrotou našeho vnitřního světa. Učiníme tak tím, že
využijeme všech výhod toho, že jsme věřící a tím si navrhneme naše dočasné pozemské životy podle těch
nekonečných. Kdo ví, možná budeme šeptat našim duším nesmírně intimní významy, které nejsou spojeny se zvukem
a řečí, které slova nedokážou vyjádřit. Naplněni potěšením v našich duších, dosáhneme magického času a atmosféry,
zabarveny hloubkami našeho opravdového lidství a budeme schopni ocenit a vnímat všechny lidské bytosti, a dokonce i
veškerá stvoření. Zcela se uzavřeme před urážlivými slovy a projevy vycházejícími z lidské povahy a uděláme ze svého
života symfonii rozkoše, jako bychom se procházeli chodbami Ráje. Tento poklid a vnitřní pokoj byli již přítomny v každé
části kultury, kterou jsme zdědili z naší minulosti a tvoří důležitou dimenzi našeho charakteru.

Existovalo mnoho hodnot a výsledků, které byly jedinečné pro každé období v historii, a na kterých toto období vidělo
určitý pokrok. Každá z těchto hodnot a úspěchů, způsob, jakým nositelé těchto hodnot rozuměli stvoření a jejich různé
interpretace, které přinášely hloubku významům, mají nezaměnitelnou nesmírnost rozkoše a jedinečné chuti se sladkou
vzpomínkou prostupující našimi duchy – cítíme a zažíváme vše v plném rozsahu. A věříme, že v budoucnu je znovu
pocítíme a zažijeme, že se naplní. Jsme pevně přesvědčeni, že se náš duch znovu přeplní poklidem a vnitřním
pokojem, Naše srdce se otevřou realitám mimo materiální existenci, a že nahé pravdy předčí příčiny a našeptají nám
více než kdy předtím.
Ve velmi blízké budoucnosti bude prakticky každý utíkat za klidem, bezpečím a pokojem rychleji než za čímkoliv jiným,
co hledá. Budou to dýchat široko daleko a kolem sebe skládat ty nejniternější melodie, protože od počátku své lidské
existence, dokázalo lidstvo přežít každý druh nedostatku, a přesto se nikdy neobešlo bez klidu, bezpečí a lásky. Ve
světě, který vstupuje na práh globalizace není možné, aby tomu lidské bytosti, které jsou na sobě stále více závislé,
zůstaly lhostejné.
V každém případě, tyto myšlenky a pocity jež zakořenily v duších některých z nás do takové míry, že nemám ani
nejmenší pochyby o tom, že příští roky budou sloužit jako jejich líheň. Tyto myšlenky byly v našich srdcích vyšity
takovým způsobem, že je i dnes začínáme pociťovat jako chuť na jazyku a pocit v našich srdcích. To, co nyní
pociťujeme jako naději a vzrušení, bude pravděpodobně tím, že na nás vylije pokyny týkající se našeho budoucího
života, promění kopce našeho srdce ve zlaté pastviny, kde vzkvétá láska, náklonnost a přijetí.

The Fountain 01 November 2021 | M. Fethullah Gulen | Issue 144 (Nov – Dec 2021)

Anglická Verze