Fethullah Gülen: Ničeho nelituji

| 14.09.2016 | přečteno 779x

   Fethullah Gülen, muslimský duchovní, kterého turecká vláda viní za nedávný pokus o vojenský převrat, žil dlouho v ústraní a jen zřídka poskytoval rozhovory. Ale v návaznosti na obvinění vznesená proti němu, se snaží očistit své jméno.

Gülen souhlasil, že písemně odpoví na otázky amerických novin POLITICO. Uvádíme odpovědi v nezkrácené verzi.

Trváte na tom, že vaše hnutí je poklidné, nepolitické. Mnoho lidí mi ale řeklo, že Hizmet má také odvrácenou stranu – kdy jsou jednotlivci pečlivě připravovaní na práci ve státní správě a v příbuzných profesích za účelem konečného převzetí moci. Je to pravda? Pokud ne, je možné, že by se něco podobného dělo bez Vašeho vědomí?

Před příchodem do Spojených států jsem téměř 30 let sloužil jako kazatel. Poté, co jsem se usadil tady, pokračují mí přátelé ve vydávání mých promluv. Existuje přes 70 knih obsahujících mé články a proslovy. Je přirozené, že v tureckých státních úřadech jsou lidé, kteří sdílejí některé z mých myšlenek, stejně jako jsou tam takoví, kteří je nesdílejí.

Mé učení vždy nabádalo, aby člověk jednal eticky a v souladu se zákony. Pokud někdo, kdo následuje mé myšlenky, jedná nezákonně nebo neeticky, pokud neuposlechne své nadřízené, zrazuje mé učení a já plně podporuji, aby byl vyšetřován a čelil následkům svého jednání.

V případě, kdy neexistuje diskriminace, odráží složení státních institucí skladbu celé společnosti. Víme, že ve vládních institucích Turecka jsou lidé různé politické a náboženské orientace. Nacionalisté, neo-nacionalisté, maoisté, kemalisté, alevité, sympatizanti levice nebo súfijských řádů a další. Po desetiletí se nemohl nikdo kromě kemalistů otevřeně ke své identitě přihlásit kvůli politickému znevýhodňování a diskriminaci. A jako dříve byla jediným kritériem přijatelné identity loajalita k Atatürkovi, byla tato nyní nahrazena loajalitou k Erdoğanovi.

Pracovat ve státních institucích je ústavou zaručeným právem každého tureckého občana, který má potřebnou kvalifikaci. Obviňovat kohokoliv bez důkazů ze zločinných cílů je pomluva. Pokud se lidé bojí odhalit svou příslušnost za strachu před represemi, je to problém režimu, ne jejich vlastní.

Co se týče mého postoje, nikdy jsem neobhajoval změnu režimu v Turecku. Naopak před 22 lety jsem v roce 1994 veřejně prohlásil, že v Turecku ani ve světě nemůže být cesty zpět od demokracie. To byla jak předpověď, tak i závazek k demokracii. Noviny nyní blízké prezidentu Erdoğanovi mě tehdy kritizovaly, téměř mě nazvaly bezvěrcem. Když armáda dominovala domácí politice koncem 90. let minulého a začátkem nového století byla proti mně u tureckých soudů vznesena obvinění, avšak nebyl předložen ani jediný důkaz, že bych podporoval jakýkoliv jiný režim než demokratický.

Co myslíte, že přinese budoucnost vašemu hnutí, když jej turečtí lídři po zmařeném puči démonizují?

Prezident Erdoğan se snaží zničit všechny instituce zřízené účastníky hnutí Hizmet a zabránit budoucím pokusům o vytvoření nových institucí. To je v rozporu s tureckou ústavou a všemi mezinárodními dohodami, které Turecko uzavřelo. Ale pokud světoví představitelé nezaujmou pevné stanovisko a nepodniknou účinná opatření proti tomuto honu na čarodějnice, neexistuje v Turecku žádná vnitřní dynamika, která by prezidenta zastavila.

Naši přátelé dosud bránili svá práva prostřednictvím pokojných protestů a tureckých soudů. Nyní jsou i v advokátních kancelářích podnikány razie a právníci zadržováni. Lidem je upíráno právo bránit se soudní cestou. Erdoğanova vláda dělá vše, aby dotlačila tyto lidi k násilí. Oni ale stále odolávají a zůstávají klidní, proto jsem si jist, že takovými zůstanou i nadále. Někteří účastníci Hizmetu opustili zemi, aby hledali investiční příležitosti nebo odpovídající kvalifikované zaměstnání v zahraničí.

Pro Turecko je to smutná ztráta, ale pro některé lidi jediná možnost. Zabaven byl majetek v hodnotě stovek milionů dolarů. Doufám a modlím se, aby toto šílenství netrvalo dlouho.

Pokud se Spojené státy rozhodnou vydat vás do Turecka, budete s tímto rozhodnutím souhlasit?

Spojené státy mají dlouhou tradici dodržování práva a respektování svobody. Díky tomu mají na celém světě pověst seriózního partnera. Nepovažuji za pravděpodobné, že by opustily tuto tradici a poškodily své dobré jméno jen proto, že prezident Erdoğan je v této věci tolik neústupný. Pokud by nastala nepravděpodobná situace, že by o vydání bylo rozhodnuto z politických důvodů, tak jsem již dříve prohlásil, že si sám koupím letenku a opustím zemi dobrovolně, bez odporu.

Nemám strach o sebe, ale mám strach, že naléhání prezidenta Erdoğana ohrožuje vztahy Turecka s USA a NATO. Spojené státy a Severoatlantická aliance sehrály rozhodující roli při transformaci Turecka z režimu jedné strany v nedokonalou demokracii. Poškodí-li se vztahy Turecka s USA a NATO, nepřinese to prospěch turecké demokracii.

Je pravda, že vy a prezident Erdoğan jste byli v minulosti přáteli a spojenci? Jestliže je to tak, co způsobilo roztržku mezi vámi, která vedla až k dnešní situaci?

Mnoho pozorovatelů nazývalo náš vztah spojenectvím, nicméně ve skutečnosti jsme si nebyli nikdy příliš blízcí. Setkal jsem se s ním dvakrát či třikrát, pokaždé před volbami, v nichž kandidoval. Když šla do voleb jeho strana, byl jsem již zde, proto jsem k volbám nešel. Ale sympatizanté hnutí Hizmet jeho stranu podpořili svými volebními hlasy a svými vyjádřeními v médiích.

Důvod této podpory není složitý. Když šli do voleb v roce 2002 (Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje) slíbili, že posunou Turecko dál v jeho snaze o získání členství v EU provedením demokratických reforem, posílením lidských práv a svobod, lepší integrací Turecka se světem, skoncováním s korupcí ve veřejné sféře a ukončením vládní kontroly politické příslušnosti lidí a diskriminace jinak smýšlejících osob. Já a moji přátelé jsme je podporovali kvůli těmto jejich slibům.

Před volbami v roce 2011 přislíbili vznik nové, demokratické ústavy vypracované civilisty bez strachu z vojenských generálů. Ale po vítězství v těchto volbách začali rušit všechny demokratické reformy, které zavedli předtím. Demokratická ústava byla napřed podmíněna přijetím prezidentského systému a poté zcela zapomenuta.

V minulosti jsem podporoval myšlenku prezidentského systému, pokud by byl třeba po vzoru USA, Francie nebo jiných zemí, kde existují kontrolní a rovnovážné mechanismy vyrovnávající moc prezidenta. Ale Erdoğanův návrh se blížil spíše absolutistickému režimu sultána. Takový systém jsem s čistým svědomím nemohl podpořit.

Erdoğan začal na mne a na sympatizanty hnutí Hizmet vyvíjet tlak, abychom veřejně podpořili prezidentský systém. Postupně svůj nátlak zvyšoval, tím, že navyšoval podporu institucí založených a sponzorovaných vládou, které byly alternativami k institucím Hizmetu, jejichž uzavřením začal vyhrožovat. Pokud bychom splnili jeho požadavek a souhlasili, těšili bychom se nyní z přízně turecké vlády. Avšak my odmítli, a proto čelíme poslední tři roky jejich hněvu.

Je možné nazvat to cenou za nezávislost. Tato cena je vskutku vysoká, ale já ničeho nelituji a nevěřím, že by litoval kdokoliv z mých přátel. Trápí mě jedině, že země bude dál trpět, protože jeho nepotlačovaným ambicím se nikdo nedokáže postavit.

Pokud byste měl příležitost promluvit si nyní s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem a americkým prezidentem Barackem Obamou, co byste jim řekl?

Nemyslím si, že by prezident Erdoğan stál o rozhovor se mnou. V minulosti jsem se snažil s ním spojit pomocí dopisů věnovaných potitickým lustracím a diskriminaci ze strany vlády či tomu, jak řešit neutěšenou situaci kurdských spoluobčanů. Avšak žádný z mých pokusů nebyl brán vážně. Nyní se již jen modlím, ať mu Bůh dá dostatek prozíravosti, aby neohrozil budoucnost tohoto velkého národa.

Všímám si snah prezidenta Obamy o udržení vztahu s Tureckem navzdory obtížím, které přináší jednání s autoritářským vůdcem. Americko-turecké vztahy jsou velmi důležité pro obě země, ale životně důležité pro Turecko. Rmoutilo by mne vidět, jak se tento vztah zhoršuje. Současně však kroky prezidenta Erdoğana na domácí půdě podkopávají základní demokratické hodnoty USA a NATO.

Obávám se, že během snah o udržení dobrých vzájemných vztahů, se základy, na kterých jsou postaveny, posouvají. Podle zpráv médií mají násilné radikální skupiny jako ISIS  v rámci Turecka stále tichou podporu, účelové manipulování s bezpečnostními hrozbami týkajícími se PKK má za následek civilní oběti a utrpení kurdských občanů. Prezident Erdoğan má ambici stát se národním hrdinou, z čehož hrozí další destabilizace regionu. V zemi sílí antiamerikanismus a média pod Erdoğanovou kontrolou hrají v této záležitosti vůdčí roli.

Jak udržet vzájemné vztahy živé a zároveň zabránit Turecku, aby se proměnilo v další blízkovýchodní autoritářský režim, je velmi citlivý úkol a já doufám, že schopný tým prezidentových odborníků jej během řešení tohoto problému povede správným směrem.

 

Anketa

Jak se Vám líbí náš web?

Výborný
82%
Dobrý
10%
Ujde to
1%
Špatný
5%
Zpět na seznam článků