V tomto období, kdy zažíváme okamžiky tolika smutku i částečné spokojenosti, cítíme naději v příchodu Ramadánu, měsíce milosrdenství a odpuštění. V ovzduší tohoto měsíce světla pociťujeme v našich vnitřních světech najednou jaro i podzim, je to zkrátka období krásných očekávání a touhy.

Každý zvuk a závan vzduchu během Ramadánu ohlašuje svým opravdovým, duchovním proudem radostně a nadšeně všechny radosti, které bychom chtěli v životě zažít, stejně jako i naděje na dobro, které chováme hluboko v sobě.
Radostné dny Ramadánu k nám přicházejí v podobě za sebou jdoucích paprsků světla a zahrnují nás očekáváními, nadějemi a radostmi, které přicházejí z druhého světa a nabízejí nám ukázky Ráje.

Když Ramadán začíná, náš vnitřní život, jeho myšlenky a pocity, se obnovuje a posiluje. Závany milosti, přicházející v různých vlnových délkách, se spojují s našimi nadějemi a očekáváními a pronikají do našich srdcí. Během okouzlujících dní a osvícených nocí Ramadánu máme pocit, jako by všechny překážky stojící nám v cestě k Bohu byly odstraněny a hory na této cestě jako by byly srovnány se zemí. Tak jako déšť dopadá na Zemi, Ramadán přináší proudy myšlenek a emocí, které zavlažují vyschlá a žíznivá srdce a vnitřní svět lidí se tak stává otevřeným pro nové myšlenky a koncepce. Spolu se světlem dní, hodin a minut tohoto požehnaného měsíce dosahují srdce duchovní hloubky a očišťují se tak, že už nikdy nechtějí  opustit své ovzduší míru.

Jak se Ramadán blíží, zažíváme radost z očekávání a příprav. Potraviny a nápoje, které přinášíme do našich kuchyní ve dnech před jeho začátkem, nám pomáhají se dostávat do povědomí o něm se vzrušením z očekávání. A on nakonec přichází, úplný milosti a odpuštění. Jakmile nás poctí svou přítomností, každý z nás se ocitá ve spirále světla stoupající vzhůru k Neznámému a Skutečnému v novém duševním rozpoložení v noci a v jiném, odlišném duševním rozpoložení ve dne. Díváme se na každý z těchto dní s odlišnou vážností a duchapřítomností a každý večer prožíváme s pocitem okouzlujícího, nádherného klidu.

Všechny duše přijímají nádherné noci Ramadánu s velikou radostí. Oči se dívají s větší hloubkou a lidé pociťují hlubší vzájemnou lásku. Všichni si přejí prokazovat si navzájem dobro, zatímco vášně a špatné pocity se odsouvají stranou. Při Ramadánu se všichni cítí o tolik více spojeni s Bohem a jsou tak pozorní ve vztazích k ostatním, že je nemožné si toho nevšimnout.

Věřící prožívají hlouběji potěšení z víry a pociťují požehnání dobrých morálních zásad stanovených islámem, jakož i duchovní vyrovnanost konání dobra druhým. Dále se snaží šířit a dělit se s ostatními o toto potěšení, požehnání a klid. Vzhledem k tomu, že tyto duše jsou přesvědčeny, že jednou přijde den, kdy se tento život přemění ve věčné štěstí a bohatě se jim vrátí všechno, co zde utrpěly a obětovaly ve jménu Boha, bojují proti svým zvířecím choutkám pomocí uctívání. Jídla, která věřící jedí po západu slunce a kterými přerušují půst, jim přinášejí radost obdivu, po nich následuje brzká noční modlitba doplněná dobrovolnou bohoslužbou, která je speciální pro období Ramadánu. Jídla, která jedí před svítáním, kdy půst opět nastává, jsou spojena s dobrovolnou noční modlitbou (tahajjud) a stávají se rozměrem jejich blízkosti k Bohu. Ulice jsou plné lidí, kteří jsou na cestě do mešit, či se z mešit vracejí, prohlášení “Bůh je největší” zní stejně jako v Masjid al-Haram v Mekce. Řekli byste si, že každá ulice je mešitou a každá mešita je Ka’ba. Lidé, které Ramadán tímto způsobem formuje, i když jsou ve své podstatě smrtelní, nabývají určitého druhu nesmrtelnosti a každý jejich skutek vykonaný s vědomím dobrovolného uctívání se stává obřadem týkajícím se posmrtného života.

Lidé prožívají noci hlouběji a s myšlenkou na posmrtný život a dny tráví jako části dne  ovládané rozhodnutím a silnou vůlí. Ti, kteří se postí kvůli Bohu, zažívají vzrušení z radosti, a každý den prožívají ve vzrušení z opětovného spojení. Každé ráno dosahují nepopsatelného pocitu, jako by byli voláni k další zkoušce. Na  jejich obličejích lze spatřit znamení pokory smíšené se slavnostním pocitem, pocit nicoty před Bohem společně s klidem a vážností a melancholií, spolu s pocitem bezpečnosti. Jejich každý skutek odráží duchovní mír a radostnou náladu pocházející od věrnosti k Boží vůli a důvěry v Něho, upřímnost a laskavost získanou po očištění v kaskádách Koránu. Jako by vznikli ze světla a byly tvořeni pouze svými stíny, chovají se velmi pozorně, aby nikomu nezpůsobili žádnou bolest či problém. Respekt a zdvořilost jsou takovou součástí jejich povahy, že i po dni žízně a hladu a s odoláním svým tělesným žádostem zůstávají laskaví a s čistým srdcem. Ukazují náladu formovanou bázní a úctou, disciplinou a spokojeností, vážností a zdvořilostí. Jsou uctiví a zdvořilí vůči Všemocnému a slušní a upřímní vůči sobě navzájem.

Jejich obličeje a oči odrážejí různé stupně a rozměry hloubky duchovních království a vyzařují světla nespatřeného světa. I když byl každý člověk formován různým klimatem a různými idejemi, všichni z nich, včetně chytrých a prostých, těch, kteří jsou zvyklí žít disciplinovaně a opatrně, i těch, kteří jsou trochu nepořádní a nedbalí, nervózních a klidných, velmi citlivých k otázkám věku a těch, kteří jsou trochu bezcitní, zdravých a chudých, šťastných a zarmoucených, zdravých a nemocných, bílých a černých – sdílejí spolu během Ramadánu téměř stejné pocity. Prožívají společně noci i rána, naslouchají výzvám k modlitbám a společně se modlí, jedí svá jídla před svítáním a společně přerušujíí svůj půst. Pociťují společně jednu ze dvou situací radosti přislíbených těm, kdo drží půst. [Prorok řekl: Existují dva stupně potěšení pro toho, kdo se postí: jeden nastává, až člověk obdrží v posmrtném životě odměnu za půst.]

Všichni muslimové, bez ohledu na jejich národnost nebo zemi narození, temperament, sociální postavení nebo fyzický stav, se setkávají a dýchají v ovzduší Ramadánu stejný ‘vzduch’. V něm se jejich duše přetvářejí způsobem specifickým pro toto prostředí a sdílejí spolu určitý druh hluboce prožívaného štěstí, které mohou zažívat pouze duchovní bytosti. Ramadán má úchvatný účinek na muslimy a zanechává své kladné stopy i na duších těch nejchudších a nejutlačovanějších lidí.

Ramadán nás zahaluje do mnoha krás: do radosti v dobrovolných modlitbách konaných po předepsaných nočních bohoslužbách; do vědomí milostí Ramadánu; do světla, které na nás proudí jak z ráje, tak i ze světel zdobících mešity; do blízkost Tvůrčí síly a Její zprávy o slitování šeptané do našich srdcí. Jako by to bylo naplánováno a stanoveno s cílem vyvolat v nás tyto pocity a myšlenky, každý prvek veřejných obřadů v době Ramadánu nechává rozeznít “struny” našich srdcí: volání z minaretů a modlitby k Proroku, aby u něho vládl mír a požehnání, jakož i prohlášení Božské Jednoty, Velikosti a Slávy, která opětovně zní v našich uších, všechno připravuje naše duše na bohoslužbu. Probouzejí nás do duchovních a nebeských pravd a umožňují dokonce té nejsyrovější duši vykonávat své povinnosti bohoslužby takovým způsobem, jakým se mají vykonávat.

Hlasy vycházející z minaretů se setkávají s hlasy obyvatel ráje a zní po celém ráji i na Zemi. Pronikají do našich duší a provádějí nás ovzduším nejčistších smyslů a poezie, královstvím světlé představivosti. V této příjemné atmosféře máme pocit, jako by Ramadán proudil z nebes, lze jej rozeznat na obličejích lidí, je cítit jako závan vzduchu a je zapsán ve světlech mešit. Okouzleni tímto klidem a klidnou atmosférou dosahujeme zvláštního druhu nekonečna a pociťujeme je tak, jako by zahrnovalo celé bytí. Ramadán okouzluje především lidi otevřené pocitu věčnosti, a to do takové míry, že nezažívají nic jiného než tento pocit.

Dobře si pamatuji, že když jsem byl malý, ve městech ještě nebyla zavedena elektřina a lidé chodili do mešit s olejovými lampami, kterými si svítili v temných nocích na cestu. Představovali jsme si, že Ramadán je okolo nás na cestách ve světlech těchto lamp. Pod vlivem poezie, smyslu a hluboké duchovnosti, které Ramadán vléval do našich duší, jsme si přáli, aby nikdy neskončil. Ale i přes naši upřímnou prosbu uplynul a nahradily ho sváteční dny s jejich veškerou slávou.

Článek byl přeložen z anglického originálu.

written by Fethullah Gülen