Na středečním semináři s teologem doc. Otou Halamou jsme se věnovali tomu, jak se česká Jednota bratrská v 15.–16. století vyrovnávala s náboženskou rozmanitostí své doby.
Přímé kontakty s židovskou a muslimskou komunitou byly sice vzácné, přesto se tyto tradice propsaly do teologického uvažování bratří. Zásadními prameny, které jsme si připomněli, byly Kabátníkův cestopis a Antialkorán Václava Budovce z Budova – dobové pohledy na islám a judaismus.
Zatímco židovská komunita byla bratřím v mnohém blízká (například v touze po náboženské svobodě), islám byl často vnímán jako hrozba – zejména kvůli expanzi Osmanské říše.
Změnu pohledu přinesl i Jan Ámos Komenský. Ten ve svých pozdějších textech uznal, že islám sdílí s křesťanstvím víru v jednoho Boha a úctu k Ježíši – a vyzýval k překladům Koránu a otevřenějšímu dialogu mezi náboženstvími.
