Jako národ prožíváme intenzivní žár uzdravení a obrození. Pokud nás vítr opozice nezbrzdí, nadcházející roky mohou být roky našeho návratu.
Uzdravení a obrození však mohou probíhat různými způsoby. Bylo obtížné dosáhnout vzájemné shody v tom, jaké způsoby obnovy našeho intelektuálního a kulturního života minulých století mají být akceptovány, a které odmítnuty. Existovaly i rozdíly v názorech na to, jak společnosti vdechnout nového ducha. Nuance, které se objevily při stavění mostů mezi minulostí a budoucností, nás naplňují nadějí, i když se zdá, že těžké dny nás ještě čekají.
Kráčíme-li jako národ ke své budoucnosti, je tolerance naším nejbezpečnějším útočištěm, naší pevností proti slabostem schizmatu, stranických půtek a obtíží, které provázejí hledání vzájemné shody.
Musíme být schopni takové tolerance, abychom dokázali zavřít oči před chybami druhých, respektovat jejich názory, abychom prominuli vše, co prominout lze. Zachovat respekt k lidským hodnotám a snažit se o nastolení spravedlnosti bychom měli i tváří v tvář porušení našich nezcizitelných práv. I proti nejhrubějším myšlenkám a nejkrutějším názorům, názorům, které nemůžeme sdílet, vedeni příkladem, který nám poskytl Prorok, a aniž bychom ztratili své odhodlání, musíme odpovědět mírností.
V Koránu k mírnosti odkazuje mírná řeč[i], která se dokáže dotknout srdcí ostatních. Mírnost pramení z jemného srdce, vlídného přístupu a chování. Musíme mít tolik tolerance, abychom dokázali z protikladných názorů těžit, i kdyby nám nemohly dát nic jiného, udržují naše srdce, našeho ducha a vědomí živé.
Tolerance, termín, který někdy používáme na místo slov respekt, soucit, štědrost nebo trpělivost, je nejzákladnějším elementem morálního systému; je velmi důležitým zdrojem spirituální disciplíny a ctnosti dokonalých lidí.
Z perspektivy tolerance získává hodnota věřících novou hloubku i rozměr nekonečnosti; chyby a omyly se stávají nevýznamnými a zmenšují se, až se vejdou i do pouhého náprstku. I Ten, kdo je mimo čas a prostor, prochází prizmatem tolerance, a my čekáme, až obejme nás samotné i celé stvoření. Díky šíři Jeho objetí může zkažená žena, která podala vodu žíznícímu psu, zaklepat na bránu milosrdenství a octnout se na chodbách otevírajících se nebi.
Všichni chceme, aby na nás ostatní pohlíželi tímto pohledem, a očekáváme, že nás osvěží vánek odpuštění. Každý z nás chce, aby naše minulost a přítomnost byly vnímány v klimatu tolerance a shovívavosti, které rozpouštějí, transformují a čistí, a my tak mohli k budoucnosti kráčet bezpečně, bez stínu znepokojení. Nechceme, aby naše minulost byla kritizována, aby naše budoucnost byla očerňována kvůli naší přítomnosti. Každý z nás očekává lásku a respekt, naději na toleranci a odpuštění, chceme být přijati s velkorysostí a soucitem. Očekáváme toleranci a odpuštění od svých rodičů za darebáctví doma, od svých učitelů za špatné chování ve škole, od těch, kteří jsou našimi nevinnými oběťmi, za nespravedlnost a útlak, od soudců i žalobců, od jakéhokoli z armádních velitelů, od policejních důstojníků i od Soudce soudců Nejvyššího tribunálu.
Je však důležité si to, co očekáváme, zasloužit. Nikdo, kdo neodpouští, nemá právo, aby mu bylo odpuštěno. Každý zažije neúctu tolikrát, kolikrát se jí dopustil. Nikdo, kdo nemiluje, si nezaslouží být milován. Ti, kteří nepřijímají lidstvo s tolerancí a odpuštěním, ztratili možnost sami odpuštění zažít. Nešťastník, který osočuje ostatní, nemá právo očekávat od nich respekt. Ti, kteří proklínají, budou prokleti, ti kdo bijí, budou biti. Pokud skuteční muslimové následují principy Koránu, pokračují dál svou cestou a tolerují kletby v hloubce své hrudi, protože přijdou jiní, kteří nad těmi, kteří nás proklínali, zjednají spravedlnost.
Ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně.
(súra Spásné zjevení, 25:72)
Vymažete-li však chyby druhému, prominete a odpustíte, pak i Bůh je odpouštějící, slitovný.
(súra Vzájemné klamání, 64:14)
V zemích, kde je běžná korupce, netolerance a nesvoboda myšlení, kde chybí konstruktivní kritika, výměna názorů řízená pravidly rovnosti a objektivnosti, je zbytečné mluvit o výsledcích logiky a inspirace. To je podle mého názoru skutečný důvod, proč nebylo po léta prázdného chvástání dosaženo žádného pokroku.
Během těch let se objevila řada příkladů nemorálnosti – o nichž mi mé zásady nedovolují mluvit otevřeně – i když i jejich pachatelé využili svůj díl tolerance. Přesto dál existují snahy označit nevinné za zpátečnické fanatiky podporující teokratický režim nebo módní nálepkou fundamentalismu.
Islám je často obviňován, že nedrží krok s dobou. S hořkostí sledujeme, jak jsou ti, kteří jen vyjádřili své náboženské cítění, označováni za reakcionáře, fanatiky a fundamentalisty. Někteří lidé bohužel mezi náboženským založením a slepým fanatismem nerozlišují.
Ve společenstvích, kde na sebe jednotlivci nehledí s tolerancí, nebo v zemích, kde není pevně zakotveno odpouštění, není možné hovořit o sdílených názorech nebo kolektivním vědomí. V takových zemích se budou ve spleti konfliktů myšlenky vzájemně pohlcovat. Práce myslitelů bude zbytečná, v takových zemích není možné nechat myšlenky zaznít svobodně; nebude jim umožněno kvést. V takové zemi není stát založen na skutečném právním základu, nikdy nejde o víc než klam. Na místech, kde neexistuje tolerance, není možné hovořit o zdravých médiích, akademickém myšlení ani kulturních aktivitách. To, co nese tato jména, jsou jen neplodné, jednostranné snahy. Očekávat od nich cokoli svěžího, přínosného a slibného pro budoucnost je zbytečné.
Tolerance a demokracie
Demokracie je systém, který všem těm, který žijí pod jejími křídly, dává možnost žít a vyjadřovat své myšlenky a pocity. Tolerance je významným komponentem této skutečnosti. Demokracie je nemožná tam, kde tolerance nepanuje. Přesto řada lidí mluví na jedné straně o demokracii, na druhé straně však chtějí vysušit prameny, které ji napájejí.
V demokratických zemích musí mít každý možnost využít svých práv a naplnit své povinnosti. Když jeden segment společnosti soupeří s jiným, nemůže být upřímný, tvrdí-li, že demokracii podporuje. Jak jsem řekl výše, není možné, aby demokracie zakořenila na místech, kde neexistuje tolerance. Obhájci demokracie musí dokázat přijmout i ty, kteří nesdílejí jejich perspektivy, a otevřít svá srdce ostatním.
To je nutné zdůraznit. Přijímat všechny takové, jací jsou, bez ohledu na to, kdo jsou, neznamená klást věřící a nevěřící na stejnou stranu vah. Jejich pozice mají svou vlastní hodnotu. Chlouba lidstva má zvláštní postavení díky svému místu v našich srdcích. Chtěl bych se s vámi podělit o své pocity. Když jsem se vrátil z míst, kde náš Prorok odpočívá, litoval jsem, že jsem nezemřel právě tam. Napadlo mě, že kdybych dokázal skutečně milovat, musel bych padnout na ocelové mříže a na místě zemřít. Do toho dne jsem se domníval, že má oddanost Prorokovi je skutečně obrovská.
I když má Prorok v mém srdci obrovské místo a nechci jej zradit, i když o něm smýšlím takovým způsobem, nebrání mi to v dialogu s někým, kdo neuvažuje nebo nevěří stejně.
Tolerance a budoucnost
I když myslíme a cítíme jinak, jsme lidmi jednoho společenství. I když se v některých otázkách neshodujeme, žijeme v tomto světě, jsme pasažéry jedné lodi. Existuje mnoho věcí, o nichž můžeme mluvit a které můžeme sdílet s lidmi všech segmentů společnosti.
Čas ukáže, že ti, kteří staví na toleranci, mají pravdu. Čas odnese zášť a pomstu. Jen city, které živí láska, odpuštění, tolerance a dialog, mohou trvat. Lidé tolerance vystavějí svět založený na ní. Ti, kteří jí nejsou schopni, utonou ve své zlobě, nenávisti a vzteku. Přeji si, aby se lidé probudili a zachránili se před bažinami, do nichž upadají. I my za ně musíme plakat. Už teď cítím bolest a trápím se!
M.Fethullah GÜLEN
……………………………………………………………………………………………………………………………………
Článek byl publikován poprvé v knize Výhonky myšlenek (Yeşeren Düşünceler); Izmir: Kaynak, 1996.
……………………………………………………………………………………………………………………………………
[i] Podle súry Tá Há Bůh přikázal Mojžíšovi: „Řečí mírnou k němu [faraonovi] promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne“ (súra Tá Há, 20: 46).