Ve skutečnosti jsou dny Ramadánu centrem pozornosti, souhrnem našich duchovních radostí, místem pro povzbuzení, spirálou božského světla pokroku, obdobím příležitostí a odměnou, která vybízí k povznesení všech lidských vlastností po celém světě – především je tomu tak v muslimských státech a mezi muslimy.
Dny Ramadánu probíhají naprosto nekonvenčním způsobem v noci a se zvláštní jasností během dne a přenášejí zvláštní auru srdcím, spojujíce ty části společnosti, které mezi sebou ztratily kontakt; otvírají cestu všem osamělým, aby se spojili, eliminujíce tím jejich odloučení od společnosti. Je to hostina emocí a myšlenek pro každého, v různých dimenzích, a opět nám všem připomíná život.
Ramadán je především měsícem Koránu; v tomto ohledu i ti, kteří se během roku od Koránu vzdálili, ti, kteří jsou vyprahlí a cítí pálivou žízeň, nacházejí sami sebe v tomto světle a zářícím prostředí. Tyto dny naplňují duše, ve kterých již téměř vyschlo duchovno, smyslem a tajemstvím toho, co Korán seslal na lidi, kteří se mu vzdálili; přeměňuje celá srdce na květinovou zahradu a naplňuje tyto lidi radostí z bytí. Oni na druhou stranu cítí a přijímají prostřednictvím Koránu celý vesmír, rostou jim křídla pomocí sdělovaných emocí a myšlenek, uvědomují si, že v Koránu je ukázán celý tvůrčí proces a stávají se pokornými ve svém úžasu a ve své úctě. Někdy dýchají skrz slzy, svými slzami však nejsou zatíženi, mají pocit, že překážky mezi nimi zmizely a cítí, že jsou blíže Bohu než ti nejbližší a téměř se ocitají v přebytku radosti.
Ve skutečnosti mohou do božského obsahu Koránu proniknout pouze ti, kteří nejenom že mohou slyšet zvuk celého vesmíru, ale kteří jsou také naladěni na melodii lidské duše; na melodii složenou z bázně a naděje, starosti a radosti, bolesti a dobré mysli, ze všeho najednou. Duše nacházející se vně času, ti, kteří jsou schopni naslouchat Koránu tak, jako by byl seslán pouze pro ně, mohou pocítit chuť rajského ovoce, barvy, krásu a panoramatické vodopády zahrad a zátok Ráje a stávají se nadšenými a nabitými energí.
Ve filozofii a životě těchto lidí metafyzika doplňuje fyziku; smysl se stává pravým obsahem a významem hmoty, a vše, jehož hodnota byla dosud skrytá, se stává viditelným. Do přízně těchto lidí se opět dostává pomyslné tajemství, jako by se tajná intuice a neobyčejné chápání inspirovaly jejich vnímavostí k nekonečné sféře božských jmen a přívlastků, jakož i zralost, uspokojení, čistota a upřímnost naplněné uctíváním dnů zcela zaplněných Koránem; citlivost, přitažlivost a benevolence pociťované se zlatým nadšením víry, všechno proudí těmito portály.
V žádném jiném měsíci než Ramadánu “zaměřeném na Korán” se noci a dny neliší různým osvětlením; noci jsou jasné, dny jsou osvícené.
A navíc lze v průběhu Ramadánu pozorovat, vnímat a rozlišovat Korán a jeho nebeský původ z nebes, s jeho aurou božských projevů, jakož i jeho důležitost v celém vesmíru, s jeho láskou k Bohu a jeho stopami zářícími tak jasně na podporu věřících. A skutečně, během Ramadánu září originalita Koránu v každém rozzářeném obličeji; v obličejích, které zformovala celá síť osudu, v očích, které šíří vnitřní hloubku celé podstaty. Muž-žena, starý-mladý, bohatý-chudý, vzdělaný-negramotný, Ramadán ovlivňuje v tomto požehnaném období téměř všechny cesty života a lidé to vnímají v úchvatném chování, které s Ramadánem přichází.
Článek byl přeložen z anglického originálu.