Skrze Gülenovo učení, je vidět trvalý zájem o podporu komunitního étosu, jehož cílem je
zlepšit moderní společnost prostřednictvím revitalizace islámského spiritualismu, individuální
náboženské zbožnosti a služby druhým. Gülenovy myšlenky jsou účinné v praxi, protože
racionalizovaly náboženské ideály a prokázaly jejich základní komptabilitu se světskými
zájmy. Toto je projekce světské mystiky do jeho chápání sekularismu.
Skrze Gülenovo učení, je vidět trvalý zájem o podporu komunitního étosu, jehož cílem je
zlepšit moderní společnost prostřednictvím revitalizace islámského spiritualismu, individuální
náboženské zbožnosti a služby druhým. Samozřejmě, v některých sekularistických
kontextech – jako v postsovětských zemích většího turkického světa – by to mohlo být
vnímáno jako výzva pro normativní rámec a pro čistě náboženské formy sociability. To může
být jedním z důvodů, proč kritici mylně podezřívali členy Hizmet jako kryptoislamisty, kteří
mají skrytou agendu. Ale přístup hnutí k transformaci intrapersonálních vztahů
prostřednictvím občanského islámu a dosažení mírové sociokulturní změny je velmi odlišný
od islamistického přístupu, a to jak ve vztahu k veřejné sféře, tak také proto, že není v
rozporu s moderním sekularismem a občanskou demokracií.
Gülenovy myšlenky jsou účinné v praxi, protože racionalizovaly náboženské ideály a
prokázaly jejich základní kompatibilitu se sekulárními zájmy. Toto je projekce světské
mystiky do jeho chápání sekularismu. Ve skutečnosti se snaží vymýtit prvky, které vyvolávají
skutečný a potencionální konflikt mezi islámskými náboženskými zájmy a moderním světem.
Absence jakéhokoliv hlubokého antagonismu mezi “božským” a “světským” v Gülenově
teologii usnadňuje toto idealistické úsilí. Z praktického hlediska bere Gülen vážně obecné
selhání mnoha muslimů při modernizaci své společnosti v oblasti vědy, techniky a
vzdělávání. Z těchto důvodů se snaží dokázat, že věda a islám nejsou v rozporu. Podle jeho
názoru, čím více byli muslimové v kontaktu s dokonalým řádem přírody pomocí moderních
věd, tím lépe chápali Boha. Díky tomu se ukazuje, že moderní myšlenka pokroku
prostřednictvím zlepšení ve vědě, technologii a vzdělání je dokonale kompatibilní s
esoterickým a duchovním chápáním islámu. Již v roce 1997 Gülen vysvětlil své chápání
moderního sekularismu a pevně prohlásil, že nepředstavuje nemuslimský způsob života. (1)
Moderní oddělení mezi posvátným a profánním je přijímáno v reformovaném súfismu. Pro
něj “sekularismus nelze odmítnout… [sestává se] ze světských záležitostí, které jsou
součástí lidského života… Sekularismus zahrnuje obojí, jak posvátné, tak profánní, v němž
jsou odděleny.
Podle Gülena takové chápání sekularismu založené na dichotomii mezi posvátným a
profánním skutečně existovalo před moderní dobou v dobách Seldžuků a Osmanů. Četné
svazky Osmanského sekulárního práva (Osmanlı Kanunnameleri) skutečně demonstrují
sekulární přístup Subllime Porte k řešení světských problémů: soubor práva se opíral o
sekulární uvažování nezávislé na právu šaría. Gülen navíc tvrdil, že bez sekularismu by
nikdy nemohla uspět osmanská multietnická a multináboženská správa populace čítající
250 000 000 lidí na třech kontinentech.
Zatímco Gülen přijímá moderní sekularismus, je proti radikálnímu sekularismu, včetně
vnucování myšlenky, že lidstvo může být bez náboženství; k obecnému trendu k
desakralizaci lidské přirozenosti; a antidemokratickým utlačovatelským ideologiím, které mají
kořeny v sekularismu, jako je komunismus. Jak píše:
“Sekularizace je nevyhnutelnou vlastností lidské povahy. Ale člověk není jen tělo. Má také
duši. Má metafyzický rozměr kromě fyzického. Má posvátné i profánní aspekty. Proto
dokonalá demokracie může uvítat fyzické i metafyzické potřeby svých subjektů.” (3)
V novinovém rozhovoru na stejné téma zašel Gülen ještě dále a tvrdil, že moderní
demokracie ve skutečnosti vyžaduje náboženství, aby ji živilo a udržovalo:
“Potřeby člověka se neskládají pouze ze světských potřeb. Lidé by měli mít výhody svobody
myšlení a svobody ekonomického jednání, ale mají i jinou stránku, která je otevřená
věčnosti… Má-li být demokracie plnohodnotnou demokracií, musí zahrnovat věci, které
pomáhají takové požadavky naplňovat a musí jim poskytnout podporu. To znamená, že
demokracie vyžaduje metafyzický rozměr. Potřebuje také stranu, která je otevřená našim
účtům za onen svět, našim nenaplněným účtům. Proč nemít takovou demokracii?” (4)
Gülenovo chápání sekularismu souvisí s jeho snahou překonat konflikt propagovaný
islamisty mezi islámem a moderním pluralismem. Hnutí Hizmet nečiní tak ostré rozdíly, jaké
dělají islamisté mezi islámem a neislámem. Namísto binární opozice podporované “dar-al
Harb” (místo války) a “dar-al Isla” (místo islámu), Gülen popisuje moderní svět jako “dar-al
Hizmet” nebo jako “místo služby.” Z tohoto důvodu Klas Grinell definuje Gülena jako
“narušitele hranic”. (5) Gülen si představuje svět prostřednictvím této sekulární dimenze a
jeho myšlenka “služby lidstvu” je jádrem jeho přístupu k občanskému islámu. Navíc nevidí
Ummah jako politickou entitu, tedy jako “muslimský národ”, ale jako sociokulturní prostor,
který je vnitřně různorodý a neodporuje nemuslimskému světu. Z těchto důvodů se hnutí
postavilo do čela mezináboženských iniciativ a dalších forem dosahu zaměřených na
omezení střetu mezi islámem a Západem podporovaného islamistickými hnutími a dalšími.
Jak poznamenal John O. Voll, “ve střetávajících se vizích globalizací je F. Gülen silou v
rozvoji islámského diskurzu, globalizovaného multikulturního pluralismu. Jak dokazuje
dopad vzdělávacích aktivit těch, kteří jsou jím ovlivněni, jeho vize spojuje moderní a
postmoderní, globální a místní a má významný vliv na současné debaty, které formují vize
budoucnosti muslimů i nemuslimů. (6)
Proti islamistické domýšlivosti Islámského státu Gülen zdůrazňuje skutečnost, že „islám
nenavrhuje určitou neměnnou formu vlády ani se ji nepokouší utvářet“. (7) Jedinými
základními principy, které islám předepisuje pro politický život, jsou ve skutečnosti
„společenská smlouva a volba skupiny lidí k diskusi o společných otázkách.” (8) Islám tedy
spíše, než proti občanské demokratické modernitě vyžaduje mnoho ze svých hlavních
zásad:
“Pokud jde o problém islámu a demokracie, je třeba si uvědomit, že první je božské a
nebeské náboženství, zatímco druhé je formou vlády vyvinutou lidskými bytostmi. Hlavními
účely náboženství jsou víra, otroctví Bohu, poznání Boha (ma’rifah) a dobré skutky (ihsan).
Korán ve svých stovkách veršů zve lidi k víře a uctívání Pravého (al-Haqq).” (9)
V tomto přístupu je zřejmé oddělení náboženské a politické oblasti, na níž spočívá občanská
demokratická modernita; lidské bytosti jsou existenčně svobodné nejen při rozhodování o
svém osobním životě, ale také při rozhodování s ohledem na své politické činy. (10)
“…v islámu není možné omezit koncept vládnutí a politiky na jediné paradigma… (11) Je-li
sekularismus chápán jako stát, který není založen na náboženství, nezasahuje tedy do
náboženství ani náboženského života; jako věřící, jeho náboženství neruší ostatní; a navíc,
pokud stát splní tento úkol ve vážné neutralitě, pak to [pro muslimy] není žádný
problém.“ (12)
Zatímco islamisté zůstávají zaměřeni na své politické a jiné světské agendy, Gülen neustále
opakuje, že muslimův život se točí kolem uctívání. Je tedy hluboce kritický k doslovným
přístupům islamismu ke Koránu a zpolitizovanému islámu a místo toho se zaměřuje na to,
co je pro moderní muslimy nejdůležitější, tedy na obnovu jejich víry:
“Pokud stát.… dává možnost svým občanům praktikovat jejich náboženství a podporuje je v
jejich myšlení, učení a praktikování, není tento systém považován za systém proti učení
Koránu. Za přítomnosti takového stavu není třeba hledat alternativní stav.” (13)
Tímto se Gülen důrazně staví proti zálibě islamismu vidět Korán jako základ pro politický
projekt:
“Korán je vysvětlením odrazů božských jmen na zemi a na nebesích… Je to nevyčerpatelný
zdroj moudrosti. Taková kniha by neměla být redukována na úroveň politického diskurzu, ani
by neměla být považována za knihu o politických teoriích či formách státu. Považovat Korán
za nástroj politického diskurzu je velkou neúctou ke Svaté knize a je překážkou, která lidem
brání těžit z tohoto hlubokého zdroje božské milosti.” (14)
Na základě toho se hnutí Hizmet snaží prosadit nový islámský postoj, takový, který zahrnuje
sekularismus a klade důraz na toleranci a respekt ke všem lidem bez ohledu na jejich víru a
světonázor. Takový postoj je nezbytný nejen pro občanskou demokratickou modernitu, ael
vyžaduje ho také občanský islám.
Poznámky:
(1) Komentáře Fethullaha Gülena v televizním kanálu Samanyolu (STV – Haber Kritik), 29.
března 1997
(2) Tamtéž.
(3) Tamtéž.
(4) Rozhovor Nuriye Akman s Fethullahem Gülenem, deník Zaman, (24. března 2004).
(5) Viz Klas Grinell, „Myšlení na hranicích: Fethullah Gülen a rozdělení mezi Východem a
Západem“, v Esposito, John a Yilmaz, Ihsan, Islam and Peacebuilding: Gülen Movement
Initiatives (Clifton, NJ: Blue Dome Press, 2010).
(6) John O. Voll, „Fethullah Gülen Transcending Modernity in the New Islamic Discourse“, v
Yavuz, M. Hakan a Esposito, John L. Turkish Islam and the Secular State (Syracuse, NY:
Syracuse University Press, 2003), p. 247.
(7) Fethullah Gülen, Essays, Perspectives, Opinions (New York, NY: The Light, 2006), s. 14.
(8) Tamtéž, s. 17.
(9) Fethullah Gülen, „Rozhovor s Fethullahem Gülenem“, Muslimský svět (zvláštní vydání o
islámu v současném Turecku: Příspěvek Fethullaha Gülena) Vol. 95, č. 3 (2005), s. 451–
452.
(10) Tamtéž, s. 453.
(11) Tamtéž, s. 454.
(12) Rozhovor Mima Kemala Ökeho a Osmana Özsoye s Fethullahem Gülenem, v
Armağanu, Mustafou a Ünal Ali, Medya Aynasından Fethullah Gülen, Kozadan Kelebeğe
(Gazeteciler ve Yazarlar Vakfı Yayınları), p. 108.
(13) Fethullah Gülen, „Rozhovor s Fethullahem Gülenem“, The Muslim World (zvláštní
vydání o islámu v současném Turecku: Příspěvek Fethullaha Gülena) Vol. 95, č. 3 (2005), s.
451.
(14) Tamtéž, s. 456.
Zdroj:
výňatek z: Kömeçoğlu, Uğur. 2014 „Islamismus, post-islamismus a občanský islám“ v
aktuálních trendech ISLAMISTICKÉ IDEOLOGIE. Vol 16. Hudsonův institut. Strany 23-27[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]