Návštěva Turecka – 25.06.2009

V červnu 2009 přivítali členové sdružení Mozaiky své hosty z České Republiky Doc.Dr.Pavla Hoška,Adama Borzice a Aleše Koukala  v Turecku. Při této akci všichni společně navštívili památky v Istanbulu a městě Konya, kam přijeli navštívit mausoleum Islámského básníka a mystika Mevlany Rumího. Hosté byli velmi osloveni pohostinností a krásným, laskavím přístupem jak hostitelů, tak všech lidí v Turecku.

Hnutí Fethulaha Gulena si tak velmi oblíbili. Pro všechny členy sdružení Mozaiky bylo velkým potěšením se o své hosty v Turecku postarat a upřímné projevy nadšení a spokojenosti hostů jim dodaly motivaci k pokračování pořádání podobných návštěv.

DOPISY:

Červenec 2009 , Pavel Hošek

Chtěl bych několika slovy vyjádřit vděčnost přátelům z nadace Mozaiky – Platforma Dialog, kteří pro nás v červnu 2009 zorganizovali šestidenní cestu do Turecka. V průběhu celé šestidenní cesty se o nás pečlivě staral Salih Yilmaz, kterému patří největší uznání a dík. V Istanbulu a v Konyi se nám věnovalo několik dalších přátel z hnutí Fetullaha Gülena. Bylo pro nás velkým překvapením, jak laskaví a pozorní vůči nám byli. Všechny instituce, spojené s Gülenovým hnutím, které jsme navštívili, a zejména jejich pracovníci, kteří se nám v době našich návštěv věnovali, na nás udělali opravdu hluboký dojem, snad ještě větší než úžasné historické památky, které jsme díky pozorné péči našich tureckých přátel mohli navštívit. Z Turecka jsme odlétali plní dojmů a vzpomínek na nezapomenutelné zážitky, a také plní vděčnosti a zájmu o Gülenovo hnutí, jehož představitelé, které jsme navštívili, si nás opravdu získali nečekanou laskavostí, pohostinností, lidskostí a otevřeností.

Turecká Cesta , Adam Borzic

Díky platformě Dialog – Mozaiky a Pavlovi Hoškovi jsem měl možnost navštívit Turecko. A stále přemýšlím, jak popsat ten podivuhodně silný zážitek. Bylo by možné navršit stohy pohádkových pohlednic, na kterých by se blyštěly minarety i sultánské šavle a káva by voněla jako noc a z dýmek by stoupal lahodný dým. A v dálce na poušti by vířili derviši.

Ale derviši nejsou jen turistickou komoditou, jsou nádherným projevem islámské mystiky a Turecko není jen turistickou atrakcí, ale zajímavou dynamickou zemí, kterou obývají skuteční lidé. Navíc naši průvodci přináleželi k duchovnímu a společenskému hnutí Fettulaha Güllena, pozoruhodného náboženského myslitele, který vychází z tolerantní turecké tradice islámu, zvláště pak z jejích humanistických a mystických proudů. Fettulah Güllen v tradici islámské mystiky zdůrazňuje kulturu srdce a právě s tou jsem se setkávali skoro na každém rohu. Zvláště pak u našich hostitelů. Pohostinnost a ochota, vlídnost a mírnost, která z nich sálala – to vše nějak souvisí s touto duchovní tradicí. Žasl jsem a stále žasnu k jakým výsledkům toto hnutí dospělo. Žasl jsem a žasnu jak krásní lidé toto hnutí tvoří. A žasl jsem a žasnu nad tím, že ideje, o kterých celé roky diskutuji v přátelském kruhu, jsou tak živé a tak účinné. Güllenovo hnutí – to je usměvavý islám. Islám svobodný, tvůrčí a přitom – či právě proto – tradiční. Islám, který se nebojí humanismu a právě humanismus považuje za svůj bytostně vlastní projev. Islám proto dialogický a otevřený, otevřený všem.

Již roky se domnívám, že mezi náboženským fundamentalismem a sekulárním ateismem (materialismem) musí existovat třetí cesta: cesta svobodného, humanisticky a mysticky pojímaného náboženství, které se sekularity nebojí a nesnaží se pouze o negativní vymezení. Náboženství pro které je dialog, a to nejen mezi-náboženský, samotnou matricí, vnitřním vazivem. Naši muslimští přátelé z Turecka nás mohou mnohému v této oblasti přiučit a pochopitelně je můžeme inspirovat v mnohém i my. I o tom je živý dialog.

Kultura dialogu je pro mne hlavní přínos této nádherné cesty, této rozkošné návštěvy Turecka. Setkání s lidmi a jejich kulturou, lidmi, kteří praktikují důstojně a opravdově své náboženství, aniž by ho nutně museli druhým vnucovat a kteří v něm nacházejí povzbuzení k dialogu s ostatními i klíč jak společnost proměňovat směrem k hlubší humanitě a míru. Jako dialogicky orientovaný křesťan mohu klidně podepsat vizi muslima F.Güllena. Jeho hnutí totiž neohromuje pouze neuvěřitelně propracovanou sítí aktivit a iniciativ kulturního, vzdělávacího a sociálního rázu, ale právě tak otevřeností, hloubkou a bytostně dialogickým naladěním.

A hnutí: to jsou i konkrétní lidé. Myslím na našeho vlídného a veselého průvodce Saliha, na jeho lidskost a humor a svobodu. Myslím na důstojného a mírného Mustafu, který trpělivě zodpovídal naše dotazy a uváděl nás do problematiky hnutí. Myslím na teologa Ahmeta Atliga, který nás seznámil s hnutím a jeho mezi-náboženskými a mezi-kulturními aktivitami v tureckém svazu spisovatelů. Na jeho humor a spirituální moudrost, na jeho svobodný vztah k vlastní tradici. A rád bych také vzpomněl na Jalcina a Tamira, naše průvodce Istanbulem a Konyií – na jejich laskavost a kultivovanost. Vzpomínám na ochotného a přátelského Selima, který nás vozil rušnými ulicemi Istanbulu a mě dával cigarety, vždy s úsměvem.

Turecko je nádherná země. Istanbul pak perla mezi městy. Úchvatný most mezi Západem a Východem, mezi Evropou a Asií. Je to možná ono míšení kultur, ono prolínání světů, které dalo vzniknout této jedinečné kultuře tolerance a vlídnosti. Lze jen obdivovat jak se toto kloubení nově projevuje v pokračující demokratizaci Turecka. A je škoda, že v Evropské unie stále panuje vůči Turecku nedůvěra.

Jsem také šťastný, že jsem mohl navštívit působiště Rúmího (místní mu říkají Mavlana – Náš Pán), mého milovaného básníka a mystika, který mě značně ovlivnil a jemuž jsem ani po letech nepřestal naslouchat s láskou a obdivem.  V blízkosti jeho hrobu jsem si uvědomoval, že náboženské, kulturní a politické odlišnosti jsou tváří tvář Stvořiteli a jeho milosrdenství a kráse bezvýznamné. A existují-li, jsou možná důvodem ke vzájemné úctě a snaze porozumět a radovat se, jak rozmanité je Boží stvoření. Uvědomil jsem si na onom místě, že největším tajemstvím v zahradě Božího stvoření (oblíbená to myšlenka islámských, židovských i křesťanských mystiků) je lidské srdce. V něm se totiž může nanejvýš Milosrdný a Slitovný odrážet, z jeho útrob zářit do světa.

Není, co namítnout. Je škoda, že nás často oslepují falešné předsudky a strach. Naslouchat druhému znamená nově zakusit sebe samé. V tomto smyslu čerpám z návštěvy Turecka inspiraci a povzbuzení i dál.

Aleš Koukal

Tato návštěva Turecka byla mou první a v mnoha ohledech naprosto předčila má očekávání. Odnesl jsem si tolik dojmů, postřehů a materiálu k přemýšlení, že mi zde nezbývá než se omezit na jejich spíše impresionistický náčrt. Program návštěvy památek byl velmi intenzivní a většina míst, na nichž jsme byli, ve mně zanechala hluboké stopy. Viděl jsem tak na vlastní oči místa, která znamenají tolik pro dějiny Evropy i dějiny islámského světa, nebo která jednoduše zpřítomňují některé důležité aspekty mého vlastního života. Cítím upřímnou vděčnost za tento nádherný dar.

Neméně důležitá však pro mě byla setkání s lidmi, ať už se jednalo o naše průvodce a plánovaná setkání, nebo zkrátka jen o náhodné lidi, s nimiž jsme přišli během našeho pobytu do styku. Klid a přívětivost které je provázely byly vskutku imponující.

Velmi silně na mě zapůsobilo obzvláště setkání s Ahmetem Atliğem z Asociace spisovatelů, který nám blíže představil strukturu, hlavní myšlenky a široké pole působnosti Gülenova hnutí. Myslím, že hnutí představuje velikou výzvu pro převládající český diskurz. Ten se často vyznačuje nedůvěrou vůči nábožensky inspirovanému úsilí o demokracii a pluralismus danou na jedné straně pochybností o jeho skutečných motivacích a na druhé jeho celkovou pochybností o možnostech zdánlivě bytostně exklusivistických náboženství v demokratické pluralitní společnosti. Seznámení s rozvětvenou sítí aktivit v níž Gülenovo hnutí šíří myšlenky nového humanismu inspirované těmi nejlepšími hodnotami islámské spirituality, bylo nesmírně podnětné.

Kdyby mi to dovolovalo místo, pokračoval bych dále ve sdílení veskrze pozitivních dojmů z této návštěvy. Ale protože touto poctou mi byla připsána také jistá odpovědnost, rád bych připojil krátké doporučení o němž věřím, že může být přínosem pro budoucí návštěvníky tohoto programu i jejich hostitele. Myslím, že velká část návštěvníků z Evropy se odlišuje od zbytku evropské populace tím, že jsou nábožensky intenzivně žijící lidé. Jistě by proto ocenili, kdyby byl větší prostor věnován také jejich náboženskosti. Istanbul má v tomto směru jistě co nabídnout, jak v oblasti žitého náboženství, tak v oblasti architektonických památek.

Na závěr je mi nesmírným potěšením poděkovat našim průvodcům, zejména Salihu Yılmazovi, který se o nás staral s téměř otcovskou trpělivostí a laskavostí, a byl po celou dobu skvělým průvodcem a společníkem, dále pak našim dalším skvělým průvodcům Yalçınovi a Tamerovi a především Gülenovu hnutí, že mi tuto návštěvu umožnilo. Pevně věřím, že pouta která se během této návštěvy vytvořila, budou do budoucna jen sílit a povedou k dalším setkáním a  spolupráci.