Rozpoznat bratry a sestry v tvářích cizinců

Administrator | 07.12.2011 | přečteno 1682x

Když jsem se v září 2007 poprvé setkal s Tomášem Halíkem, slavil muslimský svět svatý měsíc ramadán. Profesor Halík tehdy laskavě přijal mé pozvání a spolu s více než dvěma sty lidí různých národů, vyznání a profesí usedl v pražském Národním domě k slavnostní večeři iftar, jíž se tradičně po západu slunce přerušuje každodenní půst. Muslimové k ní během ramadánu zvou své rodiny a blízké, aby půst přerušili společně a dělili se o jídlo a teplo setkání.

Jako čestný host večera přednesl profesor Halík krátký projev, v němž podpořil aktivity usilující o mezináboženský a mezikulturní dialog. Poznali jsme se totiž v době, kdy setkávání s odlišnými národy, kulturami, vírami a vyznáními ovlivňuje životy stále více z nás, bez ohledu na to, nakolik jsou tato setkání blízká. V době, kdy to, co se děje na příslovečné druhé straně světa, už pro nás nemůže být bez významu. Bohužel ve stejné době, kdy neznalost, nedorozumění, ale i bezostyšná zneužití různých myšlenek mohou vést k domnění, že pokojné soužití odlišnosti není možné, a nechat nás zapomenout, že ti, s nimiž se setkáváme jsou lidé jako my.

 Čest usednout s profesorem Halíkem k jednomu stolu mi dala nezisková organizace Mozaika, jejímž jsem dnes předsedou. Tu jsme, jako skupina muslimských dobrovolníků, založili v Praze v roce 2005. Slovo mozaika jsme jako název našeho projektu nevybrali jen proto, že symbolizuje jednotu v odlišnosti; mozaika je důkazem toho, že jen spojení odlišného a rozmanitého je cesta jak vytvořit barevný a smyslupný obraz. Již tři roky proto usilujeme o vytváření cest pro dialog mezi lidmi různých ras, národností, vyznání a názorů. Mezi těmi, kteří se chtějí podílet na hledání společného základu, na němž můžeme stavět lepší budoucnost a z něhož může vzejít poselství porozumění, tolerance a soucitu. 

Naší inspirací je zejména obdivuhodná osobnost tureckého učence, intelektuála a aktivisty Fethullaha Gülena. Muže, který svůj život zasvětil Bohu a podpoře vzdělanosti a ochoty k dialogu. V jedné ze svých mnoha prací říká: “Excesy těch, kteří neumějí odpouštět a tolerovat, učinily z minulých dvou staletí nejděsivější období historie. Pokud budou stejní lidé ovládat i budoucnost, bude to čas strachu. Největším darem, který může dnešní generace dát svým dětem a vnukům, je proto naučit je jak odpouštět – i tváří v tvář nejsurovějším a nejsmutnějším událostem. Věříme, že pokud schopnost odpouštět a tolerovat budou v rukou těch, kteří mluví jejich jazykem, dokáží vyléčit většinu našich ran.“ (2) Proto se i Mozaika snaží vytvářet příležitosti k setkání lidí bez ohledu na to, odkud přicházejí. Umožnit jim sdílet naděje, myšlenky i sny a s vědomím, že nesouhlasit je v pořádku, podpořit hledání řešení prostřednictvím poklidného dialogu.

 Při setkání s profesorem Halíkem jsme se přirozeně setkali i s jeho dílem. A bylo pro nás překvapením, jak se mohou doplňovat myšlenky a činy českého filosofa náboženství a kněze s názory a aktivitami muslimského myslitele narozeného v tureckém Erzurumu. Také Gabriel Pirický, slovenský arabista a orientalista, v jedné ze svých prací říká: “Když se díváme na možnost nalézt mluvčího Gülenových mírových iniciativ na středoevropské scéně, napadá mne jméno profesora a kněze Tomáše Halíka.“ (3)

V omezeném prostoru tohoto článku, nechme za všechny mluvit jen několik příkladů: Už 10 let se v řadě míst světa konají tak zvaná setkání Abant,  která k jednomu stolu přivádějí zástupce různých myšlenkových směrů a náboženství. Původně lokální diskusní platforma zaměřená na problémy Turecka se během let změnila na setkání s globálním rozměrem a dopadem, která se konala se i v belgickém Bruselu nebo americkém Washingtonu. Záštitu nad nimi má již od prvního setkání v roce 1998 právě Fethullah Gülen, čestný předseda Nadace novinářů a žurnalistů, která setkání organizuje. Od roku 1997 se i Tomáš Halík, jako člen Programového výboru Nadace Forum 2000, se svými hosty během prestižní konference Forum 2000 pokouší identifikovat klíčové výzvy, kterým naše civilizace čelí, a hledat cesty jak předejít eskalaci konfliktů, jejichž významnou součástí jsou náboženství, kultura nebo etnicita. Když profesor Halík v roce 1997 na Foru 2000 zahajoval první setkání panelu pro mezináboženský dialog, řekl: “Existují různá náboženství a různé bariéry, náboženství však mohou sloužit jako mosty mezi různými tradicemi. Věřím, že naše dnešní setkání poskytne určitou naději, určitou odpověď na všechny tyto otázky, otázky týkající se odpovědnosti náboženství za osud lidstva.“ (4)

Již zmíněný Gabriel Pirický mluví například i o přísném odmítnutí jakéhokoli náboženského fundamentalismu, ke kterému se hlásí jak Fethullah Gülen, tak Tomáš Halík. Pirický píše: „Halíkův mírumilovný přísup se stal ještě zřejmějším, když napsal, že je pro něj nepřijatelné připojit se k těm, kteřé po 11. září 2001 demonizují islám, a zároveň odmítl výzvy západní fundamentalismů, aby se západ znovu ideologicky vyzbrojil jako myšlenku, která mu připomíná „vládu silné ruky“. Ve stejné době Halík odmítá vyjednávání s teroristy a dává přednost lidem, kteří se snaží rozumět islámskému světu i “okolnostem, které vytvořily zvrácené odnože islámu“. Prudká reakce označující teorismus za “ďábelskou metodu“ přišla jen den po zničení Twin Towers v New Yorku také od Fethullaha Gülena. V otevřeném dopise mimo jiné napsal: “stejně jako islám není náboženství terorismu, žádný muslim, který správně chápe islám, nemůže pomyslet na to být teroristou.“ (3)

 Kdybych měl v šíři Gülenova díla podtrhnout jednu pro mne nejpodnětnější myšlenku, vybral bych jeho neúnavnou snahu o hledání společného základu, na němž lze budovat poklidné soužití všech bez rozdílu. A profesor Halík jako by při jednom ze svých projevů na Foru 2000 dodával: “Všichni jsme si vědomi možností a nástrah procesu proplétání světa. Toto meditativní shromáždění představitelů náboženství celého světa zde v pražské katedrále – duchovním srdci českých zemí – chce pomoci vytvořit jiskru naděje, naděje, že proplétání neskončí v temnotě, v chaosu, kde se spolu odlišné skupiny lidí střetávají naplněny temným instinktem uplatňování vlastních zájmů, v temnotě předsudků k neznámému a strachu z ostatních“. (5) 

Přijď takový, jaký jsi

Tři měsíce po pražské iftar večeři, v prosinci 2007, slavili židé svůj svátek světel, Chanuku, a křesťané vzpomínali na zrození Ježíše Krista. Díky lunárnímu kalendáři, který užíváme, se prosinec loňského stolu stal měsícem oslav i pro nás, muslimy. Jen dva dny před křesťanskými Vánoci jsme oslavovali jeden z našich největších svátků, Svátek obětování. Během těchto svátečních dnů si připomínáme příběh proroka Abraháma, naše rodiny se setkávají, s blízkými i potřebnými se dělíme o to, co nám bylo dáno.

Svátek obětování zahajuje ranní modlitba, při níž vloni jednu z největších istanbulských mešit, Mešitu sultána Eyupa, navštívila zcela výjimečná skupina věřících. Spolu s pěti tisíci muslimů se sem přišla pomodlit malá skupina českých akademiků. Byli to profesoři Karlovi Univerzity Luboš Kropáček a Tomáš Halík spolu s docentem Eduardem Gombárem, ředitelem Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří v tomto pro všechna světová monoteistická náboženství svátečním čase přijali naše pozvání k cestě po Turecku. Prvním jejím cílem bylo magické město Konya v rovinách středního Turecka, které v loňském roce přitáhlo výjimečnou pozornost nejen muslimského světa. Na loňský rok připadlo osmisté výročí narození Mevlany Džalaludína Rúmího, výjimečného náboženského myslitel, který v Konyi žil a pracoval a jehož učení je inspirující napříč kulturami.

To, co může o významu Rúmího odkazu svědčit, je počet následovatelů, které jeho dílo přitahovalo a přitahuje, počet těch, kteří v jeho verších hledají inspiraci a radu. Jeho myšlenky jsou stále nesmírně aktuální, ačkoli nás od jejich vzniku dělí již téměř 800 let, jsou odkazem lásky, porozumění a tolerance. Ve svých verších, které vznikaly uprostřed doby sociálních a politických konfliktů, popisuje Rúmí základ soužití platný dosud.

Přijď, přijď a přidej se k nám, protože jsme lidé lásky k Bohu!
Přijď, projdi branou lásky a připoj se k nám a sedni si s námi.
Přijď, mluvme jeden k druhému skrz naše srdce.
Mluvme skrytě, bez uší a očí.
Smějme se společně bez rtů a zvuků, smějme se jako růže.
Protože jsme všichni stejní, volejme k sobě z našich srdcí,
bez rtů a jazyka.
(…)
Přijď, ať jsi kdokoli, přijď!
Bezvěrec, uctívač ohně či model, přijď!
Přijď i kdybys stokrát porušil své pokání,
Naše brána je branou naděje, přijď takový, jaký jsi.“

Je nesmírně nesmírně těžké vysvětlovat to, co může být dosaženo jen osobní zkušeností, tedy i filosofii Mevlany Džalaludína Rúmího. Když jeho myšlenky komentoval již zmíňovaný Fethullah Gülen, svůj pokus zhodnotil takto: “Kapka vody nemůže popsat oceán, stejně jako atom nepopíše slunce.“ (11) Podle mnohých je přitom právě Fethullah Gülen jedním z nejvýraznějších současných Rúmího pokračovatelů.

Thomas Michel, který byl 13 ředitelem Islámské kanceláře Vatikánské rady pro dialog mezi náboženstvími, ukazuje na Gülenovy kroky ve stopách Rúmího, když říká: “Jeden ze současných muslimů, který se hlásí k Rúmího přístupu a integruje ho do svého chápání islámské víry a praxe je turecký učenec a náboženský vůdce Mohamed Fethullah Gülen. Podobnost mezi Rúmím a Gülenem je takovým duchovním spřízněním, které napříč staletími sdílí výklad poselství Koránu stejně jako odhodlání jasně toto poselství předat lidem své doby. Ve svých kázáních a knihách mluví Gülen často o chování Rúmího, aby ilustroval jeho myšlenky; v knize Toward a Global Civilization of Love and Tolerance jej cituje více než patnáctkrát, aby osvětlil téma dialogu civilizací. V práci Key Concepts in the Practice of Sufism Gülen odkazuje na Rúmího častěji než na jakéhokoli jiného světce nebo duchovního myslitele, když usiluje o podnícení hledání v tajemství Boží lásky.“ (6)

Fethullah Gülen však Rúmího poselství posunul možná ještě o krok dál, jako by nahradil sloveso přijď slovesem jdi a říkal: Jdi, jdi znovu a buduj ostrovy porozumění, prostřednictvím vzdělávání a dialogu.
Cesta, po níž všichni kráčí jako bratři
Dialog se nás však netýká jen jako myšlenka inspirujících osobností nebo potřeba vyplývající z životní situace některých z nás. Dialog není jen tématem akademických debat, dialog je podmínkou víry a jako takový se stává součástí života každého věřícího. O dialog usilují judaismus, křesťanství a islám stejně jako hinduismus a buddhismus.

 Muslimové uznávají všechny proroky a knihy poslané lidem během historie. Víra v ně je základním principem našeho vyznání. Muslim je upřímný následovník Abraháma, Mojžíše, Davida, Ježíše a dalších proroků. Nevěřit v jednu z knih, v jednoho z proroků znamená nebýt muslimem. Tak vyznáváme jedinost a základní jednotu náboženství i univerzalitu víry v něm. Náboženství je systémem víry zahrnujícím všechny rasy, národy a přesvědčení, cesta, po níž všichni kráčí jako bratři.

 Bez ohledu na to, jak její vyznavači praktikují víru ve svém denním životě, obecně přijímané hodnoty lásky, respektu, tolerance, odpuštění, soucitu, lidských práv, míru, bratrství a svobody jsou vyzdvihovány všemi náboženstvími. Mnoho z nich má svůj nejvyšší vzor v poselstvích zprostředkovaných Mojžíšem, Ježíšem nebo Mohamedem, stejně jako životních odkazech Buddhy, Konfucia nebo hinduistických učenců.
Prorok Mohamed popisuje skutečného muslima jako toho, kdo nezraní nikoho ani slovem, ani činy a kdo je nejdůvěryhodnějším obhájcem univerzálního míru. Tak před čtrnácti stoletími vyslovil islám největší ekumenickou výzvu (7), kterou dosud svět viděl. Korán vyzývá křesťany, židy i muslimy:
Rci: “Vlastníci písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za pána místo Boha!“ Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: “Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni! “ (3:64)

 Náboženství nás vede k lásce, soucitu, toleranci a odpuštění. Prorok Mohamed vypráví příběh o nevěstce, která se dostala do nebe, když dal pít psu umírajícímu žízní, zatímco jiná žena byla poslána do pekla, protože nechala hladem zemřít kočku. Ježíš promluvil před davem chystajícím se kamenovat nevěrnou ženu a řekl:  “Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ (8)
Může však někdo hodit kamenem ve chvíli, kdy by sám mohl být kamenován? Ten, kdo uráží, může jako odpověď očekávat znovu jen urážky. Kdo vztáhne na druhého ruku, sám pozná násilí. Ten, kdo nedokáže odpouštět, nemůže očekávat odpuštění. Ten, kdo nedokáže milovat, nemůže očekávat lásku. Na druhé straně, řečeno s Fethullahem Gülenem: “Dobro, krása, pravda a ctnost jsou základem světa a lidskosti. Ať se stane cokoli, svět jednou svůj základ nalezne. Tomu nikdo nedokáže zabránit.“ (9)

 Profesor Halík začíná některé své projevy starým chasidským příběhem, který jsem si od něj vypůjčil i já, jako motto svého příspěvku k této knize. Vypráví o rabi Pinchasovi, který svým studentům vysvětluje, že to, co činí noc odlišnou ode dne, je jedině možnost rozeznat v tvářích druhých lidí bratry a sestry. Když Tomáš Halík zahajoval v roce 1998 na Foru 2000 setkání panelu o mezináboženském dialogu k tomuto vyprávění dodal: “Dialog mezi náboženstvími světa nás má přivést blíže okamžiku, kdy dokážeme rozeznat blízké, své bratry a sestry, ve tvářích cizinců.“ (10)
Dovolte mi také jeden příběh. Během dne stráveného v Konyi se průvodcem naší skupiny stal na několik hodin nenápadný muž, místní učitel matematiky. Nebyl odborníkem na historii, filosofii ani náboženství, mluvil jen turecky, a nemohl tak ty, jejichž průvodcem se stal, pozdravit ani se jim představit. Jeho úkolem bylo jen ukazovat naší skupině cestu rušnými ulicemi města, které v ty dny přitáhlo tak neobvyklou pozornost.
Přišel sám, a když jeho pomoci už nebylo třeba, sám odešel. Věnoval svůj den a své schopnosti, aby den hostů svého města, národa a kultury učinil pohodlnějším. Aby učinil pohodlnějším den skupiny cizinců, v jejichž tvářích poznával své bratry a sestry.

Článek byl přeložen z anglického originálu.

Poznámka autora:
Rád bych se připojil řadě gratulantů a profesoru Halíkovi k jeho 60. narozeninám vyjádřil upřímné osobní blahopřání. Rád bych zároveň vyjádřil svůj dík Heleně Povolné a Hüseyinu Özörencikovi, generálnímu sekretáři Mozaiky, za jejich pomoc a přispění.


Written by Ing. Mustafa Duyar


                                                                                                                                                     

Zdroje

(1) Profesor Tomáš Halík otevřel svou esej „Modlitba tohoto večera“ 16. září 2005  na konferenci Europe in Dialogue v polském Hnězdně takto:
"Bratři a sestry, ještě než dnes večer vyrazíme k místu, kde se společně jako křesťané, židé a muslimové pomodlíme za budoucnost Evropy, rád bych vám vyprávěl jeden chasidských příběh: Studenti se ptají rabi Pinchase jak poznat chvíli, kdy končí noc a začíná den. „Je to chvíle, kdy je dost světla, abychom poznali psa od ovce?“ „Ne,“ odpověděl rabi. „Je to chvíle, kdy od sebe poznáme palmu a fíkovník?“ „Ne, ani to není ta chvíle,“ řekl rabi. „Tak kdy potom přichází ráno,“ ptali se žáci. „Je to chvíle, když v těch, do jejích tváří se díváme, poznáváme v nich své bratry a sestry,“ řekl rabi. „Dokud tohle není možné, je stále noc.“

(2) Fethullah Gulen, “The Necessity of Interfaith Dialog,” Parliament of the World’s Religions, Capetown, December 1-8, 1999.

(3) Gabriel Pirický, “Searching for a New Unity of Thought Among People of Different Religious Affiliations: Voices from Central Europe, ” Proceedings of Peaceful Coexistence International Conference, 22-23 November 2007, Erasmus University Rotterdam, The Netherlands, pp. 183-191.

(4) http://www.forum2000.cz/en/projects/interfaith-dialogue/1997/transcript/#tomas_halik

(5) http://www.forum2000.cz/en/projects/interfaith-dialogue/1998/transcripts/#tomas_halik

(6) Prof. Dr. Thomas Michel, “Fethullah Gulen: Following in the Footsteps of Rumi,” Proceedings of Peaceful Coexistance International Conference, 22-23 November 2007, Erasmus University Rotterdam, The Netherlands, pp. 183-191.

(7) Fethullah Gülen nazývá tuto skutečnost “univerzální výzva islámu k dialogu”, Essays – Perspectives – Opinions, The Light Publishing, pp 43, 2006.

(8) Evangelium svatého Jana, kapitola 8, verš 7

(9) Fethullah Gulen, “The Necessity of Interfaith Dialog,” Parliament of the World’s Religions, Capetown, December 1-8, 1999.

(10) http://www.forum2000.cz/en/projects/interfaith-dialogue/1998/transcripts/#tomas_halik

(11) Sefik Can, „Fundamentals of Rumi´s thought with A mevlevi Sufi Perspective“, The Light Publishing, pp IIX, 2005

Anketa

Jak se Vám líbí náš web?

Výborný
81%
Dobrý
9%
Ujde to
1%
Špatný
7%
Zpět na seznam článků