Desáteho dne měsíce Muharrem, což je prvním lunárním měsícem, se lidé postili. Tomuto dni se říkalo den „Ašure“. Tento půst, který se nazývá i půstem „Ašure“ byl známý v arabském světě již před Islámem. Slovo „ašure“ pochází z hebrejského „Ašur“ a když vezmeme v potaz, že tehdejší arabský svět držel půst, zjistíme že toto slovo má společný kořen ve všech semitských jazycích. (Buhari, es-Savm, 1; Umdetul-Kari fi Serhi Sahihil-Buhari, V, 351).

Toto slovo židé používali pro den velkého Smíření (Yom Kippur) – (Leviticus, třetí kniha Mojžíšova, tóra, 16, 29). Když prorok Mohammed přišel do Mediny a viděl, že židé drží půst na den „ašure“, ptal se, jaký půst to drží. Bylo mu odpovězeno a vědělo se pomocí slov Sv. Aiše, že boží prorok držel půst „ašure“, když dlel v Mecce.

„Vdobě temna místní lidé drželi půst v den „ašure“. Před poutí i svatý prorok držel v tento den půst. Po pouti do Mediny dále držel tento půst. Svým následovníkům poručil, aby taktéž půst srželi. O rok později, když zavedl půst v měsíci Ramadánu, vzdal se půstu na den „ašure“, ten kdo si přál, však s tímto půstem pokračoval“ (Buhari, es-Savm, 69; Tecrid-i Sarih, VI, 307, 308).

Dnes všichni sunnitští Muslimové přijímají desátý den prvního lunárního měsíce Muharrem jako den půstu, z historických důvodů je tento den považován za náboženský svátek. Zejména je důležité, že Sv. Noem a jeho archa se právě v tento den zachránili před potopou a loď sedla na vršek hory Cudi.

Sladkost s názvem „ašure“ má původ právě v tomto příběhu. Osazenstvo archy chtělo oslavit tento den a uvařili nákyp ze všeho, co zbylo v zásobách lodi. Tradice vaření „ašure“ vznikla takto. Dále se traduje, že Adama se v tento den zřekl hříchu, že sv. Abrahám se tohoto dne zachránil před plameny a že sv. Jakub se v tento den dočkal svého syna Sv. Josefa.